Jan Fingerland: Orient bude jadernější
Saúdská Arábie bude mít svůj jaderný program. To je velký krok pro tuto zemi, a ještě větší pro region, ve kterém leží. A to přesto, nebo právě proto, že není zdaleka jediná, kdo chce mít vlastní reaktory, a k nim třeba ještě něco dalšího.
Čtěte také
Zatím toho víc nevíme, než víme, jen to, že se dohoda mezi USA a Saúdskou Arábií má týkat civilního rozvoje, měla by platit třicet30 let a musí nejdříve projít Kongresem. Nepochybně se pak objeví ještě řada detailů, které se stanou předmětem separátních debat.
Jisté je, že dohodu o jaderné spolupráci podepsali Američané a Saúdi už vloni a že se v Rijádu o něčem podobném mluví nejméně od počátku 80. let. Tehdy i v souvislosti s vojenským využitím a s ohledem na plány tehdejšího baasistického Iráku a tehdy už porevolučního Íránu.
Teď tedy Rijád udělal konkrétní krok, i když teprve první, k civilní jaderné technologii, prý k výrobě proudu. Proč by měla Saúdská Arábie chtít jadernou technologii?
Ropa, slunce, horko
Čtěte také
Logiku to má. Země Zálivu zvýšily od přelomu století spotřebu energie na trojnásobek. Žije v nich stále více lidí a tamní vlády se snaží pro ně vytvořit pracovní místa, pokud možno v produktivních oborech, a na to potřebují energii. Všichni tito lidé potřebují stále více vody, tu většinou získávají odsolováním mořské vody, což je také energeticky náročné.
Na Arabském poloostrově je také stále větší horko a lidé častěji používají klimatizaci. A v neposlední řadě se tamní státy snaží stát se sídlem serverů pro systémy umělé inteligence, a to také vyžaduje obrovské množství energie. Emiráty navíc už svou jadernou elektrárnu mají a uvažují o jejím rozšíření.
Saúdi žijí na obrovských zásobách fosilních paliv. Zatím téměř všechnu elektrickou energii získávají spalováním plynu a ropy. V létě je to 1,4 milionu barelů denně. Prý bude výhodné tyto suroviny raději prodat a elektřinu vyrábět čistěji a levněji v jaderných elektrárnách.
Čtěte také
Podle jiných odborníků to nedává ekonomicky smysl, protože rychlejší a lacinější je použít obnovitelné zdroje – postavit reaktory bude trvat nejméně deset let, a země ani nemá dostatek expertů. Navíc i jaderné elektrárny potřebují chladit, a i takové jaderné velmoci jako Francie, která leží v mírnějším podnebí, dokonce musejí v horkých dnech reaktory odstavovat.
Pak je tu druhá strana rovnice, totiž americké zájmy. Dosud se Američané, zejména Donald Trump ve svém prvním období, a Joe Biden po něm, snažili spojit předání jaderného know-how s nějakými širšími politickými záměry, například zapojením Saúdské Arábie do Abrahámovských dohod.
Diplomaticky vzato
Trump na Truth Social napsal, že nadále očekává saúdské zapojení do jednání s Izraelem v rámci vytváření nového regionálního uspořádání. Nadále má tedy ambici zapsat se do dějin a naplnit nějakou vizi. Současně je patrné, že mezinárodní kontext se v posledních letech proměnil a i sám Trump je v druhém období transakčnějším a bilaterálnějšíím prezidentem než dříve.
Čtěte také
Také ví, že má ještě možnost prosadit v Saúdské Arábii americkou technologii. Jiné státy oblasti už postavily nebo postaví své reaktory za pomoci Ruska nebo Číny, případně Korejců a Francouzů. Například Turecko v této oblasti spolupracuje s Pekingem a Moskvou. Závod o to, kdo se prosadí se svými řešeními i na několik generací dopředu, už běží.
Nad celou situací se vznáší otázka, jak ohlášená dohoda souvisí s posledním vývojem. Saúdi sice chtěli reaktory dávno, ale tato poslední zpráva se objevila v době, kdy se obnovily boje mezi Íránem a Amerikou, a nezdá se, že by tamní režim byl na odchodu. A naopak Američané nepůsobí dojmem, že vydrží vše.
Také platí, že pokud íránský režim přežije, bude více než dříve motivován si jadernou zbraň pořídit. Princ Mohamed bin Salmán už dříve otevřeně řekl, že bude-li mít bombu Írán, jeho země si ji také pořídí.
Podle neúplných zpráv o americko-saúdské dohodě se zdá, že Saúdi budou chtít dohodu, která jim umožní rozvíjet i vojenskou složku programu. Jenže to znepokojí další státy oblasti, jako je Izrael nebo Emiráty, a může mít velký a obtížně předvídatelný dopad na další vývoj v oblasti. Své zbraně by pak mohli chtít i v Turecku, Jordánsku nebo v Egyptě, ve státech, na jejichž dlouhodobou stabilitu by si ani v Rijádu nevsadili příliš velkou částku.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
