Jan Fingerland: Odešel Norman Podhoretz. I jeho doba

Čtěte také

Tomáš Klvaňa: Deset let po začátku „něčeho“ s Donaldem Trumpem

Podhoretz byl jedním z předních představitelů neokonzervativního politického a intelektuálního proudu. Nikdy nebyl politikem, ale vlivným šéfredaktorem a autorem mnoha článků a knih, takže jeho vliv byl větší než u mnoha členů kongresu nebo i ministrů.

Neokonzervativci dostali své jméno až v 70. letech, ale vstupovali do americké veřejné debaty nejpozději v 50. letech. Mnozí z nich začínali na levici, někteří byli dokonce trockisté, jiní se hlásili k umírněnějším proudům, jako byl demokratický socialismus, sociální demokracie nebo levicový liberalismus.

Nová tradice

Často to byli lidé z chudšího prostředí, z měst, mnohdy to byli Newyorčané židovského nebo irského původu, a velmi se odlišovali od představitelů americké „staré pravice“. Tedy proudu spojeného s venkovem, s křesťanským náboženským tradicionalismem a nepřátelstvím vůči modernitě.

Neokonzervativci také neměli příliš blízko k libertariánům, neměli takovou nedůvěru vůči státu a sociálním programům na pomoc znevýhodněným. Byli ovšem velmi zapálenými antikomunisty, za studené války podporovali konfrontační kurs vůči Sovětskému svazu, ať byli jeho představiteli demokraté, nebo republikáni.

Čtěte také

Jan Fingerland: Izrael ztrácí Ameriku

Oproti staré, izolacionistické pravici také podporovali intervencionismus, tedy aktivní zahraniční politiku ve prospěch demokracie nebo prostě americké moci na úkor vyzyvatelů Ameriky, jako je Čína, Írán nebo různé islamistické organizace. Mnozí z neokonzervativců podporovali útok na Irák v roce 2003.

Jedním z nejprominentnějších představitelů tohoto proudu byl právě Norman Podhoretz, jehož předkové pocházeli z Haliče a on byl první generací narozenou ve Spojených státech. Začínal jako umírněný liberál s velkým zájmem o literaturu, dlouho se živil jako autor výrazných recenzí románů a novel. Už tehdy se projevil jeho rys, nebál se konfrontace.

V roce 1960 převzal v úloze šéfredaktora umírněně liberální časopis Commentary a posunul ho doprava a blíže k politice. Postupně se rozcházel se svými přáteli, jako byli významní literáti své doby, Allen Ginsberg nebo Norman Mailer.

Šéfredaktorská odysea

Commentary Magazine se změnil na významnou tribunu určitého názorového proudu. Sám Podhoretz to později vysvětloval svým narůstajícím odporem k takzvané nové levici, k jejímu antiamerikanismu a hodnotovému nihilismu. Byl velmi přesvědčeným patriotem, kterému vadilo, že na levici a příslušníci „kontrakultury“ začali mluvit o Americe jako o ztělesnění zla.

Čtěte také

Tomský: Mladou generaci odcizil ekonomický krach Západu. Řešení je návrat ke konzervativním hodnotám

Sám původně kritizoval americké angažmá ve Vietnamu, ale převážilo u něj přesvědčení, že Amerika musí zvítězit ve studené válce. Později se spřátelil s Ronaldem Reaganem, ale i toho kritizoval za to, že se setkává se sovětskými představiteli, čímž ohrožuje zásadní antikomunistický kurs. Ne každý se hlásil ke konzervatismu, ale časopisy, jako byl ten, který vedl Podhoretz, měly vliv v mnoha prostředích.

První generaci neokonzervativců vystřídala druhá generace, Commentary Magazine dnes shodou okolností vede John Podhoretz, syn Normana Podhoretze. Změnila se i Amerika a také konzervativní hnutí. Neokonzervativci se většinou jednoznačně vymezili proti Donaldu Trumpovi, Norman Podhoretz se v tomto ohledu oddělil od většiny a podpořil ho jako menší zlo, stejně jako dříve Saru Palinovou.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Z vedení Commentary odešel už před třiceti lety a stále více se vracel k tomu, čím začínal, totiž k literatuře, kterou studoval na Columbijské univerzitě nebo v Cambridgi. Na nočním stolku měl prý nový překlad Homérovy Odyssey, který porovnával s tradičním anglickým překladem Alexandera Popa z 18. století. Teď jeho pouť také skončila.

Autor je komentátor Českého rozhlasu