Jan Fingerland: Kurdové se blíží k cíli

O kurdské autonomii v severním Iráku se přece jen mluví, situace v Turecku se stala předmětem pozornosti kvůli loňským parlamentním volbám a obnově války mezi tureckou armádou a Kurdskou stranou pracujících.

Poslední dny přitáhly pozornost k třetí velké kurdské komunitě, té v Sýrii. Kurdské ozbrojené jednotky YPG jsou v činnosti už od počátku občanské války v roce 2011. K dispozici mají údajně kolem 50 tisíc mužů a žen.

Velmi brzy se ukázalo, že vládou dosud utlačovaným Kurdům nebude umožněno zaujmout důstojné postavení v rámci „arabské“ protivládní opozice a tak se z kurdských oddílů stala jedna ze samostatně působících sil v komplikované válce mnohých s mnohými. V poslední době se více než dříve ukazuje, že jsou to právě Kurdové, v Iráku i Sýrii, kdo je nejspolehlivějším a nejodolnějším spojencem Západu v boji s Islámským státem.

Čtěte také

Klíčové byly tři okamžiky, vítězství Kurdů nad Islámským státem ve zdánlivě předem prohrané bitvě o Kobani na hranicích s Tureckem. Druhým zlomovým bodem byl atentát na kurdské politické shromáždění ve městě Suruç na turecké straně hranice, které provedli islámští radikálové, ale podle některých názorů za nepřímého přispění tureckých bezpečnostních složek.

A do třetice to bylo nedávné vítězství Kurdů nad Islámským státem u Tall Abjad, hraničního přechodu mezi Sýrií a Tureckem. Jednotky YPG totiž dlouhodobě a úspěšně usilují o postupné sjednocování území, na kterém syrští Kurdové žijí, nejdříve to byly oblasti na severovýchodě Sýrie při hranici s Irákem a Tureckem.

Bojovnice kurdské YPJ|foto: Kurdishstruggle

Nejnověji se snaží toto teritorium propojit s územím, které Kurdové kontrolují na severovýchodě. Už teď ovládají tři čtvrtiny hranic Sýrie s Tureckem a zejména pokud se jim podaří propojit obě oddělené oblasti, které mají pod kontrolou, znamenalo by to, že v rukou drží klíč k řešení hned několika otázek.

Jednou z nich je prosazení kurdských požadavků v hypotetické budoucí „sjednocené“ Sýrii. Podle syrských kurdských představitelů ze strany PYD nebudou usilovat o úplnou nezávislost, ale o autonomii. Tu si zřejmě představují tak, jak vypadá kurdská autonomní vláda v Iráku, která má svou vlastní zahraniční politiku, vlastní jednotky a samozřejmě i vlastní vládu a parlament.

Čtěte také

Turecko se samozřejmě obává, že vytvořením takového kurdského protostátu zesílí tlak jeho vlastních, mnohem početnějších Kurdů na ústupky tureckého státu, a možná vyvolá těžko zastavitelnou lavinovou reakci.

Druhým problémem, ke kterému se syrští Kurdové dostávají jako přední hráči, je řešení samotné občanské války v Sýrii. Tím, že ovládají většinu syrsko-turecké hranice, drží v rukou klíč k otázce proudění uprchlíků na sever a tureckých dodávek syrským povstalcům na jih. I to je věc, která Turecko znepokojuje. Proto se také Ankara nestydí ostřelovat kurdské jednotky v Sýrii způsobem, jakým nikdy neútočily například na Islámský stát.

Kurdové ovládají tři čtvrtiny hranic Sýrie s Tureckem|foto: ČTK/AP, Lefteris Pitarakis,ČTK

Sami syrští Kurdové však obratně manévrují v obtížném diplomatickém terénu a úspěšně spolupracují třeba i s Ruskem, které podporuje syrskou vládu a vedle toho se snaží maximálně poškodit turecké zájmy. Kurdské úspěchy v příhraniční oblasti jsou částečně způsobeny právě ruským bombardováním povstaleckých pozic na severu Sýrie.

Tak například v boji o Aleppo nejprve prorazili obklíčení Afrínu, který rok obléhali islamisté včetně An-Nusry a nyní ve snaze o propojení Afrínu s Kobani budou muset porazit Islámský stát na východě aleppské provincie.

Syrští Kurdové dobře chápou, že na zemi se bojuje jen jedna z bitev, ta druhá se odehrává v západních novinách a na diplomatických jednáních. Kurdská opozice nebyla pozvána na ženevská jednání s vládou. Kurdové se podle toho zařídili a otevřeli si zastoupení v Moskvě a také na území Evropské unie. Neformální kurdsko-syrská ambasáda má už několik dní sídlo na utajovaném místě v Praze.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.