Jan Fingerland: Kdo pomůže Evropě s plynem? Egypt. A naopak

14. červen 2022

Evropané horečně hledají způsob, jak se dostat ze závislosti na ruském plynu, a vracejí se k dříve zavrhovaným řešením. Evropská komise v těchto dnech sama iniciovala trojstrannou dohodu s Egyptem a Izraelem o dovozu tamního plynu. Plán na import z východního Středomoří měl vášnivé zastánce jen v Řecku a na Kypru, nepřátele v Turecku a vlažné příznivce v Izraeli.

Izrael chtěl omezeně vyvážet jen do okolních států, protože plynovod do Evropy by byl drahý. Egypt dosáhl samozásobitelství plynem teprve v roce 2018 a chystal se na pomalou expanzi svých obchodů se zkapalněným plynem.

Evropa se uchází

Čtěte také

Putinův útok na Ukrajinu ale karty rozdal znovu a jinak. Nyní je to sama Evropská komise, kdo se aktivně začal zajímat o plyn z Egypta a Izraele, a předsedkyně komise Ursula von der Leyenová se do této oblasti v nejbližších dnech chystá, aby věc co nejrychleji posunula kupředu. Už se pracuje na společném memorandu, které definuje podobu příští spolupráce.

Plynovod do Evropy není a asi ani nebude. Zatím to vypadá tak, že by se exportoval zkapalněný plyn z Egypta. Ten si dokonce ještě před válkou na Ukrajině prozíravě pořídil dvě zkapalňovací jednotky. Současně by se v Egyptě zkapalňoval plyn dodávaný krátkým plynovodem z Izraele, čímž by se objem exportované suroviny ještě podstatně zvýšil.  

Zatím zveřejněné návrhy memoranda žádná čísla nezmiňují, ale mluví se o evropském dovozu minimálně 17 miliard kubických metrů plynu ročně, optimisticky až desítek miliard. Ruský dovoz byl dosud 155 miliard, tedy ještě výrazně víc.  

Čtěte také

Evropané se snaží prezentovat celou věc jako něco, co je nadále v souladu s plánem na dekarbonizaci ekonomiky. Evropské angažmá by proto mělo zahrnovat ekologické investice v samotném Egyptě, aby se dopad obratu v otázce dovozu plynu nějak neutralizoval – reálně, ale i co do image.

Evropská unie například hodlá pomáhat s budováním čističky, která bude zpracovávat odpadní vodu od více než dvou milionů obyvatel Káhiry. Tato voda nebude znečišťovat prostředí, a současně bude moci být používána v zemědělství, což je v rychle rostoucím Egyptě velmi naléhavý problém. A navíc si bude vyrábět vlastní proud z bioplynu, který při procesu čištění bude vznikat. Podobné projekty by Egypt s domácím know-how těžko realizoval.

Kabel do Evropy

Nezávisle na tom se už nějakou dobu jedná o dodávkách elektrické energie z Egypta na evropský kontinent podmořským kabelem, protože Egypt má přebytek proudu, ať už ho produkuje ze slunce, větru, ale i spalováním plynu. V říjnu Egypťané podepsali smlouvu s Kyprem a Řeckem, ale za současných okolností se i tato spolupráce bude pravděpodobně dále rozšiřovat na další státy.

Čtěte také

V neposlední řadě si Brusel snaží Káhiru předcházet i jinak, a už jí pomáhá s překonáváním nárazu, který způsobují rostoucí ceny potravin v zemi, kde miliony žijí doslova z ruky do úst, a žijí takříkajíc na prahu Evropské unie. Sama Evropa má tedy zájem na tom udržet v Egyptě klid.

Z  hlediska egyptské vlády jde o nesmírně výhodnou spolupráci, protože sváže osud této země a jejího režimu s evropskými zájmy. Z Egypta se po evropském rozkmotření s Ruskem stane klíčový dodavatel energie na náš kontinent. To mimo jiné značně oslabí kritiku vnitroegyptských poměrů.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Evropa, ve snaze získat energetickou bezpečnost, se i jinak nechává vtahovat do blízkovýchodních záležitostí. V současné době například roste napětí mezi Izraelem a Libanonem kvůli těžbě podmořského plynu – toho, který by Evropa ráda dovážela. Také jiné projekty, například na solární elektrárny v Alžírsku nebo Maroku mají podobný efekt.

Ono ovšem nikdy nic není zadarmo, ani vyvázání se ze závislosti na importu z Ruska.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio