Jan Fingerland: Kdo může za teror v Londýně

Terorismus v Londýně
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Terorismus v Londýně

Každý teroristický útok je jedinečný, ale současně nese podobné prvky jako řada ostatních. Teoreticky by tedy z nich mělo plynout nějaké poučení.

Zatím poslední útok v Londýně se vyznačoval nepravděpodobnými a skoro operetními prvky, například přítomností statečného Poláka, který vraha držel v šachu zubem narvala jednorohého, a také jednoho nahodilého „obyčejného“ zločince, který měl zrovna vycházku. Kdyby ji neměl, možná bylo obětí více.

I terorista s nožem, totiž osmadvacetiletý Usman Khan, byl totiž na vycházce. Před více než deseti lety ho policie zatkla na základě zjištění protiteroristických specialistů a soud ho poslal na osm let do vězení.

Bez dozoru

Khanovi a jeho druhům se totiž nepodařilo dotáhnout záměr na bombové útoky v Londýně a podle zjištění expertů byly jejich plány velmi amatérské. Ve vězení opakovaně usiloval o zařazení do deradikalizačních kurzů a byl skutečně předčasně propuštěn s tím, že už nepředstavuje nebezpečí. I tak musel nosit GPS náramek, dvakrát týdně se hlásit na policii a Londýn směl navštívit jen s předběžným svolením.

Krom toho se zapojil do projektu „učit se společně“, během něhož bývalí radikálové studují s učenci z Cambridge – a skončilo to tak, že náhodný kolemjdoucí, kterého v Londýně zabil, byl shodou okolností čerstvý absolvent doktorského studia v Cambridgi.

Neboli – deradikalizace Usmana Khana se nepovedla, a britská společnost se ptá: zaprvé, jak to, že Khan radikalismus neopustil. A za druhé, jak to, že mu bylo umožněno znovu zabíjet, tedy že zůstal nerozpoznán, že byl propuštěn, a že mu ve vraždění úřady nezabránily.

Odpověď na první otázku je těžká, protože je velmi individuální. Řada extremistů se do normálního života vrátila, ale Usman Khan nikoli. Souviset to může i s tím, že byl k džihádismu přiveden pod dohledem dvou nejvlivnějších radikálů anglického světa a jejich vliv zůstal silný.

Navíc řada džihádistů se ve svém přesvědčení ve vězení naopak utuží, což je dilema, kterému západní státy čelí při přijímání svých občanů z řad poraženého Islámského státu. Také další Khanovi spoluvězni se podle zjištění britských novinářů i po propuštění zapojovali do činnosti radikálních organizací.

Část odborníků dokonce tvrdí, že selektivní předčasná propouštění méně důležitých radikálů jsou i nadále vhodná, protože oddělí relativně neškodné lidi od vlivu těch opravdu nebezpečných.

V kůži vraha

Sociologové, kriminologové a psychologové již mají velké množství podkladů, aby mohli popsat profil řady těchto pěšáků radikalismu a vytipovali některé společné prvky, včetně nedostatku společenského uznání, nedostatku perspektivy, osobních pocitů příkoří, ale i chytlavosti ideologie, kterou vyznávají.

Jistotu, zda se absolvent deradikalizačních a reintegračních programů skutečně změnil, nebudeme mít nikdy. Zpětně se zdá, že Khanovy opakované žádosti o zařazení do těchto kurzů byly od začátku vědomou zástěrkou a studijní kurz v Londýně byl způsobem, jak se dostat do hlavního města.

Britové se také pochopitelně ptají, jak mohl Usman Khan uniknout pozornosti policie. Jednak je potenciálních pachatelů příliš mnoho. Například britské úřady vedle těch aktivních, na které sotva stačí, evidují asi 20 tisíc lidí označených jako „uzavřené případy“, které ale za tak uzavřené ve skutečnosti nepovažují.

Jan Fingerland

Britským bezpečnostním složkám se i nadále daří rozbíjet nebezpečné struktury, například počátkem tohoto roku byla odhalena skrýš zbraní, které si shromažďovali právě Khanovi bývalí spolupracovníci. Jako mnohem nebezpečnější se ukázali být „osamělí vlci“ – sice nedokážou zabít tolik lidí najednou, ale z jejich jednání a kontaktů je velmi těžké předem odhadnout, že se deradikalizace nepovedla, nebo dokonce že se rozhodli opět zabíjet. To byl také případ Usmana Khana.

Autor je komentátor Českého rozhlasu