Jan Fingerland: Ještě jedna válka na Blízkém východě?

Příčinou sporu je skutečnost, že Turecko už před rokem poslalo na irácké území asi 2000 svých vojáků, aniž by k tomu mělo svolení irácké vlády. Nyní turecký parlament schválil rezoluci, podle které se pobyt tureckých vojáků na irácké půdě prodlužuje a jejich počet zvyšuje.

Jde o jednotku, která z větší části operuje blízko společné hranice a jejímž cílem, přinejmenším oficiálně, je cvičit a školit arabsko-sunnitské, turkmenské a kurdské bojovníky pro boj s Islámským státem. Její ochrana však prý vyžaduje zvýšení počtu tureckých vojáků.

Potíž je, že Turecko se odvolává na souhlas Kurdské regionální vlády, která udržuje svůj stát ve státě, a nikoli centrální vlády v Bagdádu – její představitelé naopak mluví o okupačních jednotkách.

Turecko kdysi také uzavřelo s Irákem dohodu o pohraniční kooperaci, která umožňovala pronásledovat bojovníky Kurdské strany pracujících až na území sousedního státu. Bagdád ale popírá, že se dohoda vztahuje na současné dění. Bývaly doby, kdyby si Turecko nemohlo dovolit takto narušovat iráckou suverenitu, ale po pádu Saddáma Husajna se už Irák nezvedl ke staré slávě.

Jeho autoritu omezuje i všeobecně známý fakt, že Bagdád je značně závislý na Íránu; roli hraje i nárůst moci Islámského státu, který předloni pokořil irácké jednotky svým rychlým postupem; a konec konců i existence Kurdské regionální vlády, která vede svou vlastní obrannou a zahraniční politiku, jejíž součástí je i spolupráce s Tureckem. I když je to paradoxní, iráčtí Kurdové Turecko potřebují jako protiváhu – a to právě proti bagdádské vládě a nyní také Islámskému státu.

Kurdští bojovníci - pešmergové - na Mosulské přehradě. Možná, že u Mosulu bojují o vlastní stát...|foto:Český rozhlas

Dělení kořisti

Právě budoucnost Islámského státu a jeho území je nyní ve hře. Blíží se totiž okamžik, kdy irácké jednotky zaútočí na Mosul, největší baštu IS v Iráku. Dobýt na džihádistech toto kdysi dvoumilionové město bude velmi obtížné kvůli záludnostem městské války.

Turci, iráčtí sunnité a částečně i Kurdové se obávají, že se šíitské irácké jednotky dopustí násilností na mosulských sunnitech. Tuto zkušenost mají iráčtí sunnité už z jiných měst, jako byl Tikrít, kde šíitské oddíly, složené z velké části z nábožensky motivovaných dobrovolníků, týraly a zabíjely sunnitské civilisty.

Boj o budoucí hranice

Jde tu i o střednědobou otázku, podle Turků totiž špatně zvolený způsob dobývání může vést k masivní uprchlické vlně, která by směřovala právě na severozápad, do Turecka, případně i do Evropy. Turci se také obávají, že obětí násilností by mohli být i jejich iráčtí příbuzní z řad Turkmenů, zejména pokud by se někomu v Bagdádu zdálo, že nastala příležitost změnit dosud pestré náboženské a etnické složení mosulské oblasti.

V obou případech je tedy zřejmé, že Turecku nejde jen o výcvik budoucích bojovníků proti džihádistům, ale že se tato členská země NATO snaží udržovat si předpolí pro svou vlastní operaci v oblasti severního Iráku.

Ankara dává najevo delší dobu, že je ochotna kvůli vlivu na své okolí hodně riskovat|foto:Kayhan Ozer, ČTK

A do třetice, Turecku, ale konec konců i Kurdské regionální vládě, jde i o věc mnohem dlouhodobějšího významu, a to otázku, kdo bude Mosul ovládat v budoucnu. Turecko před sto a více lety území dnešního Iráku ovládalo a po rozpadu Osmanské říše se neúspěšně snažilo, aby získalo alespoň severní část Mezopotámie kolem Mosulu a Kirkúku.

Teď jde spíše o neformální vliv. Ankara dává najevo už delší dobu, že je ochotna kvůli vlivu na své okolí hodně riskovat. Nasadila armádu proti Kurdům na svém území a také za hranicemi, v Sýrii, a své jednotky udržuje právě na irácké půdě.

Teď ale riskuje roztržku se státem, který byl, a možná zase jednou bude regionální mocností. A navíc ohrožuje blížící se operaci proti Islámskému státu. V Ankaře ale dobře vědí, že pokud se nepostarají o své zájmy sami, nepostará se nikdo jiný.