Jan Fingerland: Izraelci si začali kupovat zbraně. Poprvé v dějinách

Čtěte také

Jan Fingerland: Jak se nenápadně mění válka v Gaze

Izraelská zbraňová tradice je relativně nedávná a spojuje dvě zdánlivě protikladné tendence. Jednak skutečnost, že většina občanů prošla vojenskou službou a nemalá část má za sebou střelecký výcvik intenzivnější, než jaký má průměrný evropský policista.

Současně ale Izraelci patřili k velmi málo vyzbrojeným národům, i ve srovnání s Evropou, nepočítáme-li vojáky vracející se na víkend domů i s útočnou puškou. Důvodů bylo několik, od důvěry v armádu a policii přes relativně malý zájem běžných Izraelců o zbraň jako fetiš až po poměrně přísnou regulaci. Tyto věci se změnily v posledním roce.

Povolené uvolnění

Čtěte také

Jan Fingerland: Nejvyšší soud vrátil Izrael o tři měsíce zpátky

Dosavadní zákony, které držení zbraní omezovaly například na lidi s bojovou zkušeností, se uvolnily. A naopak statisíce Izraelců, kteří nikdy neplánovaly pořídit si osobní zbraň, už získaly povolení ve zrychleném procesu a případně si již zbraň koupily – sklady obchodů se rychle vyprázdnily. Je to největší zlom v tomto ohledu za celé dějiny státu Izrael.

Rozhodující změnu samozřejmě přinesly události 7. října, kdy se ukázalo, že bezpečnostní složky státu nedokázaly zabránit vpádu Hamásu a trvalo jim mnoho hodin, než dorazily. To je velký psychologický přelom v zemi, která byla založena na myšlence, že se postará o bezpečí svých obyvatel. Naopak kibucy, které byly dobře vyzbrojeny, útočníky zpomalily, nebo dokonce zahnaly.

Debata o změně zbraňových zákonů ale běžela už nějakou dobu. Bylo pro to několik důvodů. Jeden byl ideologický, v čele revize dosavadní politiky stáli extremističtí politici jako Itamar Ben Gvir. Jeho nacionalistický proud paradoxně stojí spíš proti izraelskému státu, který nepřijímá tak docela za svůj. Pokusy o omezování přítomnosti zbraní chápe jako projev elitářství a paternalismu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Zemřel nejdůležitější muž z dějin izraelských tajných služeb

Ben Gvir také plánoval vytvořit cosi jako zvláštní gardu pod svým velením a v neposlední řadě podporoval volnější pravidla pro ozbrojování lidí v určitých oblastech, jako jsou osady nebo smíšená arabsko-židovská města.

S tím souvisí třetí okruh důvodů, a to zhoršení bezpečnostní situace v Izraeli kvůli terorismu, ale i zločinnosti. Mezi lidmi je kolem čtvrt milionu ilegálních zbraní. Zastánci uvolnění zbraňové politiky také poukazují na násilnosti, které se odehrály v květnu roku 2021 zejména v oblastech, kde vedle sebe žijí Izraelci židovské a arabské národnosti, aniž by policie byla schopná včas proti pachatelům zasáhnout. A také zmiňují případy teroristických útoků, jejichž dopad se podařilo omezit díky přítomnosti ozbrojených občanů.

Nepřesvědčení

Proti nim stojí varovné hlasy z řad expertů, kteří optimismus v tomto ohledu nesdílejí. Lidé prý přeceňují svou schopnost použít zbraň v krizové situaci. Také poukazují na to, že přítomnost velkého množství zbraní vede ke vzrůstu vražd a domácího násilí, ale i vzniku chaotických situací. Před časem například vojáci v Jeruzalémě zastřelili civilistu, který krátce předtím sám zahájil palbu proti teroristům.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Tito odborníci volají po opětovném zpřísnění pravidel; pravidelných kontrolách toho, jak lidé zbraně skladují nebo zda neužívají drogy; povinném výcviku, který by upevnil pocit odpovědnosti; a případně i po pozdějším centralizovaném výkupu zbraní zpátky, až se situace stabilizuje.

Varují před cestou, kterou se vydali Američané. Izraelci po 7. říjnu nepochybovali, že jejich stát a společnost se změní. Jednou z položek této změny bude i mnohem vyšší přítomnost zbraní a jejich držení i těmi, kteří by dříve zbraň nechtěli nebo ji nikdy nedostali.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu