Jan Fingerland: Izrael čeká na Mesiáše. Už klepe na dveře

7. únor 2019

Až dosud se premiér Netanjahu bál o svou pozici hlavně kvůli korupčním aférám. Teď se zdá, že ještě před tím ho porazí politický soupeř.

Tím, kdo poprvé za deset let Netanjahuova nepřetržitého vládnutí ohrožuje premiérovu kariéru, je Benny Gantz. Je i není novým člověkem - jako vojenského činitele, generála, který má za sebou skoro čtyřicetiletou kariéru uznávaného vojáka, ho znali lidé už před tím.

Teprve nedávno vstoupil do politiky a založil si pidistranu s podivným názvem Nezlomnost pro Izrael. V průzkumech veřejného mínění ho ovšem považuje za žádoucího premiéra skoro 40 procent dotázaných, zhruba tolik, jako Netanjahua. Současně asi polovina Izraelců si Netanjahua za premiéra rozhodně nepřeje, premiér tedy zná svůj strop.

O tom, kdo bude předsedou vlády, však nakonec rozhodne za osm týdnů výsledek voleb, přičemž v izraelském mnohostranickém systému je klíčové, zda se vítězi podaří sestavit vládní koalici. Ta často závisí na krkolomných dohodách a protislužbách, nebo strachu z jiné alternativy. V těchto vodách je Netanjahu mnohem více doma než bývalý generál Gantz.

Pravá a levá

Gantzův příchod obnovil debatu o tom, jak vlastně vypadá voličská mapa současného Izraele. Politice už mnoho let dominuje blok sestavený ze stran napravo od středu. Levice naopak už dlouho skomírá a kdysi dominantní Strana práce ani pod novým šéfem není schopna vrátit sociálně-demokratické myšlence kouzlo. Strana práce navíc vědomě opustila agendu míru a bezpečnosti ve prospěch sociálních otázek.

V opozici proti pravicovému bloku tedy stojí zejména střed. Až dosud ho vedl bývalý televizní novinář Jair Lapid, a vysloužil si uznání za osobní integritu a vytrvalost. Nikdy ale Netanjahua nevytěsnil, a sám teď zřejmě bude muset vyklidit pozici vůdce středu Benny Gantzovi.

Poznat se to dá i podle toho, že politici z pravé části spektra, a zdaleka nejen Netanjahuovi přátelé, začali na Gantze útočit tvrději než na Lapida – poznali v něm soupeře, který může zásadně zamíchat kartami.

Gantzova síla nespočívá ve výjimečných řečnických schopnostech nebo vybroušené strategii. Jeho kouzlo spočívá v pověsti, kterou si přináší z armády, a to hned ve dvojím smyslu. Jednak na něj jeho dřívější podřízení vzpomínají jako na výjimečného velitele, který je připraven brát na sebe odpovědnost, nevyžívá se v moci a nemá za sebou žádná zásadní selhání.

Zejména ale Gantzova vojenská sláva ohrožuje Netanjahuovu verzi světa, v němž je to jen on, kdo zajistí zemi bezpečnost. Útoky jsou proto vedeny proti Gantzově vojenské pověsti a mají ho vykreslit jako „levičáka“ a váhavce, který vydá osud Izraele zahraničním tlakům.

Mír v khaki verzi

Gantzova vlastní kampaň je proto vedená v poměrně militaristickém duchu, aby neutralizovala tento protitah. Pro vytlačení Benjamina Netanjahua navíc nestačí vyluxovat hlasy pro jiné středolevé strany, ale především získat část pravicových voličů – těch, kteří zatím například volili Likud jako záruku bezpečí.

Levicová Strana práce ústy svého předsedy Avi Gabaje přivítala Gantze coby přirozeného partnera při sesazení Netanjahua. Kritika zleva zaznívá zejména od novinářů, kteří poukazují na mlhavost Gantzova programu a rozpornost jeho vyjádření.

Například – na jednu stranu mluví o tom, že je připraven jednat o míru, odejít z okupovaných území a stylizuje se do role nového Jicchaka Rabina. Při jiné příležitosti hovořil o udržení bloků osad a jednotného Jeruzaléma. Každý si tedy může vybrat, čemu bude věřit.

Jan Fingerland

Izraelští voliči mají podobný sklon jako ti čeští. Jsou nespokojeni se svými politiky a vždy nadšeně vítají nového zachránce, aby po několika letech fázi očekávání vystřídala fáze zklamání. Nevybarvený a nezkušený Gantz může být dalším případem neúspěšného Mesiáše. Ze všech adeptů na vítěze nad Netanjahuem ale zatím působí nejnadějněji.

Spustit audio