Tereza Zavadilová: Továrny z 50. let se už nikomu nikam nevrátí
Z mnoha stran se v poslední době ozývá stesk po tradičním průmyslu. Donald Trump na nostalgii po továrnách postavil část své kampaně. V Evropě je deindustrializace kontinentu divokou kartou populistů, ač často zkratkovitě a mylně připisovaná takzvanému Green Dealu. Slibují, že se z Asie vrátí staré dobré továrny, které dají slušnou obživu místním lidem.
Čtěte také
Sní o deglobalizaci, která z jejich zemí udělá průmyslové velmoci. Po hnutí MAGA má přijít hnutí MEGA, tedy Make Europe Great Again.
Jenže, probíhající technologická revoluce zamíchala kartami a zpátky žádná rovná cesta nevede. Průmysl „doplácí“ na inovace. Výroba se automatizuje, a kde dřív byly stovky a tisíce zaměstnanců, jsou automatizované linky, roboti a pár lidí obsluhující počítače. Spoustu výrobků včetně stavebních materiálů už jde vytisknout na 3D tiskárnách.
A podniky, které se zatím neautomatizovaly, nabízejí monotónní dřinu u montážních linek za mizerný plat, s nejistou budoucností.
Staré časy se opravdu nevrátí
Trump sliboval, že se do Ameriky vrátí továrny s pracovními příležitostmi pro pořádné chlapy, jako v 50. letech, kdy dělník ještě zvládl uživit celou rodinu a v General Motors či US Steel dřel až do penze.
Čtěte také
Podle poradenských firem je ale realita taková, že jednak lidé se z klimatizovaných kanceláří do továren vracet nechtějí, a za druhé se plat v průmyslu propadl pod průměrnou mzdu už v roce 2018.
Člověk si jako obsluha na benzince vydělá víc než jako dělník u pásu. Továrny nemohou sehnat lidi. Rodilý Američan nechce sestavovat iPhony za čtyři dolary na hodinu v 10hodinové směně, jako to ještě dokáže Číňan z venkova, nedej bože dělat u šicí linky za půldolar jako v Bangladéši.
Barvotiskový sen o 50. letech má pořádné trhliny. Pokud se tyto fabriky vrátí domů a zdraží, aby zaplatily místní zaměstnance, cla možná ochrání jejich konkurenceschopnost, ovšem výsledkem bude další růst inflace.
Vítězí hybridní model průmyslu
V Evropě je to podobné. Mnoho Němců sní o návratu silného průmyslu, protože slyší na kritiku deindustrializace. Jak ale říká Timo Wollmershäuser z institutu Ifo – fyzická průmyslová produkce sice klesá, ale přidaná hodnota roste.
Čtěte také
Investuje se víc do výzkumu než do mašin a trendem s velkou budoucností je prodat stroj a k němu sofistikované řešení, jako servis a aktualizace na předplatné.
Vítězí hybridní model průmyslu, ve kterém je jedno, kde se fabrika nachází, protože rostou příjmy z patentů a duševního vlastnictví.
Vítězí hybridní model průmyslu, ve kterém je jedno, kde se fabrika nachází, protože rostou příjmy z patentů a duševního vlastnictví.
Průmysl prochází strukturální změnou. Jako po ropné krizi v 70. a 80. letech, když drahá paliva zabila těžký průmysl v anglosaských zemích. Doly, hutě i montovny zavíral Reagan i Thatcherová. Nyní je za rohem umělá inteligence, 3D tiskárny a roboti. Lidé budou pravděpodobněji místo dřiny na lince programovat anebo pečovat o roboty.
Odborníci se shodují, že budoucnost práce jde dvěma směry. Na jedné straně to jsou vysoce kvalifikované, kreativní a strategické činnosti třeba ve službách, výzkumu a vývoji, na straně druhé péče o jiné lidi – což je dosud spíše finančně podhodnocená, především ženská práce.
A klíčová bude schopnost učit se a přizpůsobovat po celý profesní život. Žádné vybájené jistoty z minulosti se totiž už nevrátí.
Autorka řídí byznysový web Newstream.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
