Jan Fingerland: Farhúd – kapitola z izraelské prehistorie

Pachatelé i oběti tohoto násilného činu mluvili arabsky, ale ti druzí pocházeli z řad židovské komunity v Bagdádu. I proto se někdy mluví o pogromu, což je pojem jinak vyhrazený pro násilné útoky na židovské čtvrti ve východní Evropě. Obětí bylo „jen“ několik stovek. Ve srovnání s jinými násilnostmi té doby tedy nijak výjimečná událost.

Konec dějin

Židé tvořili asi pětinu osídlení tehdejšího Bagdádu a necelá tři procenta všech obyvatel. Jejich přítomnost v Mezopotámii se počítala na tisíciletí – vlastně předcházela o celá staletí příchod Arabů. Tato starobylá historie se dostala na začátek svého konce ve 30. letech, kdy se Irák, dříve podřízený Osmanské říši, začal osamostatňovat z dočasné britské správy.

Jan Fingerland: Farhúd – masakr při řekách babylónských

• Upravit
• Smazat

Vraždění Židů za to, že jsou Židé, se za druhé světové války odehrávalo v téměř celé Evropě. Méně známý je fakt, že holokaust dosáhl i do Severní Afriky a ještě méně se do povědomí dostaly události ve vzdálených zemích, jako je Irák.

Tento proces doprovázel vzrůst nacionalismu a islámského extremismu. A jeho obětí byly mnohé náboženské nebo národnostní menšiny, nejpamětihodnější jsou masakry asyrských křesťanů s mnoha tisíci obětmi. Asyřané se snažili vymanit se z novodobého Iráku a v ideálním případě si vytvořit vlastní stát. To se jim nepovedlo a v posledních sto letech se jejich počty rychle zmenšovaly – vražděním i útěkem do daleké ciziny.

Nenávist části většinového obyvatelstva se tedy zaměřila i na irácké Židy, skupinu, která hovořila arabsky a cítila se být součástí nového národního vzepětí ve jménu široce pojatého arabství. Farhúd, masakr z roku 1941, tento sen ukončil a mnozí pamětníci později vyprávěli, že už se od té chvíle necítili bezpečně.

Arabští Židé

Jenže tehdy nebylo kam jít, v Evropě se rozbíhal holokaust a dveře do Ameriky i britské Palestiny byly uzavřené. To se změnilo po necelých deseti letech, kdy byl zřízen stát Izrael – na počátku 50. let se drtivá většina iráckých Židů s úlevou přesunula do nového státu.

Před 70 lety zachránilo Československo nekvalitními letadly Izrael. Letci se učili od našich pilotů

• Upravit
• Smazat

Načerno importovaná a nekvalitní československá letadla pomohla přesně před sedmdesáti lety, 29. května 1948, zachránit čerstvě vytvořený stát Izrael. Šlo o čtveřici strojů Avia S-199, které dokázaly pouhých třicet kilometrů od Tel Avivu zastavit postupující egyptská vojska. Československá pomoc židovskému státu tímto případem zdaleka nekončila.

Sto padesát tisíc iráckých Židů pak tvořilo podstatnou část ze zhruba milionu židovských uprchlíků a vystěhovalců z arabských a dalších blízkovýchodních zemí. Většina z nich skončila v Izraeli. Zhruba polovina židovských Izraelců pochází ze zemí, jako je Irák, Sýrie, Egypt nebo Maroko.

Izraelci proto vždy, když se hovoří o otázce arabských uprchlíků, jejich odškodnění nebo nároku na návrat dodávají, že je zde mnohem více uprchlíků židovských. Jejich kompenzaci na sebe vzal ovšem Izrael, žádná z arabských zemí nebyla ochotná vrátit jejich majetek nebo je odškodnit za násilnosti, jimž byli vystaveni.

Farhúd se neodehrál ve vzduchoprázdnu. Roli hrálo nejen vzepětí nacionalistických emocí, ale i systematická protižidovská propaganda, spojená jak s tradičním antisemitismem, tak i protibritskými náladami. Británie bojující v Evropě s nacisty se snažila udržet Irák a jeho ropné zdroje ve svých rukou.

Nacisté a Orient

Roli hrála i méně známá okolnost, a to silná nacistická propaganda v některých arabských zemích, včetně Iráku. A také přítomnost mnoha pronacisticky orientovaných sil, konkrétně v Iráku Rašída alího Kajláního. V Iráku našel úkryt před britským stíháním také jeruzalémský muftí Amín Husejní, který kooperoval s nacisty.

70 let Izraele, ale taky 40 let československé nenávisti. Na přání Stalina

• Upravit
• Smazat

Stát Izrael slaví 70 let. Dnes je Česko považováno za velkého přítele židovského státu. Vždy to tak ale nebylo, protože bezmála 40 let mělo socialistické Československo k Izraeli asi stejně „sympatií“, jak ke kapitalistickým Spojeným státům.

Lidé poškození během masakru a jejich potomci se proto domnívají, že jsou také obětí nacistické mašinerie a žádají stejné odškodnění jako oběti nacismu. Shodou okolností letos v únoru po mnohaletém projednávání soud v Haifě ovšem odmítl uznat je za oběti NSDAP s tím, že nacistická propaganda nehrála v masakru hlavní roli.

Zákon z roku 2015 obětem protižidovských násilností z Maroka, Alžírska nebo Iráku přiřknul určité kompenzace, ale menší než jejich protějškům z Evropy. Současně se v Izraeli debatuje o tom, zda je osud a kultura Židů z arabských zemí připomínán ve stejné míře jako osud Židů evropských – včetně vzpomínky na jejich tragédie.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Srovnává se tak například symbolická váha pogromu v Kišiněvě v roce 1903 s tím bagdádským, který byl mnohem krvavější, ale hraje v izraelském národním uvažování mnohem menší roli.

Zajímavé je i uvažování dnešních iráckých představitelů, kteří uznávají významnou a kladnou roli vzdělané a vlivné židovské komunity před rokem 1950, ale o odškodnění obětí nebo náhradě majetku také nechtějí hovořit.