Jan Fingerland: Egyptské rány pro koptské křesťany

Na předměstí Káhiry se střetli egyptští křesťané a muslimové, a po mnohahodinové bitce se ukázalo, že za ni zaplatilo životem dvanáct lidí. Podle některých údajů to bylo šest křesťanů a šest muslimů. V následujících dnech se křesťané opět sešli, aby protestovali proti tomu, že jsou podle svého názoru nedostatečně chráněni státní mocí. Armáda zasáhla se zpožděním, a kdyby prý reagovala dříve, střetnutí nebylo ani tak velké, ani tak tragické.

Nešlo však jen o poslední incident, při kterém shořely dva kostely, ale i o další konflikty nebo atentáty, které se odehrály ještě před pádem Mubarakova režimu, ale zejména po něm. Jde o útoky davu na kostely, pogromy nebo bombové atentáty, případně velké muslimské demonstrace proti nedávnému jmenování křesťanského guvernéra v jedné z hornoegyptských provincií. Napětí mezi některými muslimy a křesťanskou komunitou je jakousi varovnou poznámkou pod čarou k dosud nadějnému vývoji, který odstartoval během několikatýdenních demonstrací na káhirském náměstí Osvobození, během nichž stáli muslimové a křesťané bok po boku a zdůrazňovali společnou touhu po demokracii. Část Koptů však už tehdy vyjadřovala obavy z toho, co s křesťanskou komunitou bude v nových podmínkách, když autoritativní režim už nebude potírat islamismus tak jako dosud.

Právě nové politické a společenské okolnosti pravděpodobně stojí za posledním neblahým vývojem. Zaprvé proto, že zdiskreditovaná policie vyklidila ulice, a tím vzrostla zločinnost všeho druhu. Za druhé proto, že armáda, která nyní vládne, a jejíž řadoví příslušníci částečně nahrazují pořádkové síly, si neví s některými otázkami rady. Podle některých pesimistů nejvyššímu armádnímu velení částečný společenský rozvrat vyhovuje, protože umožňuje tvrdší postup. Egyptské orgány zatkly téměř dvě stovky osob, a dokonce měli být účastníci nepokojů souzeni před vojenskými soudy, i když z toho pravděpodobně sejde. Podle jiných skeptiků jsou řady armády už infiltrovány radikálními islamisty – v nedávné době byla armáda povolána na ochranu kostela, ale místo toho vojáci zahájili palbu na křesťany.

Nově nabytá egyptská svoboda pro všechny znamená také svobodu pro islamisty – ti byli za Husní Mubaraka potlačováni, a nyní zvedli hlavu. Netýká se to jen Muslimského bratrstva, které útoky na kostely odsoudilo, ale i neorganizovaného hnutí salafistických islamistů, kteří jsou o poznání radikálnější. Jak se obávají někteří egyptští liberálové, tamní společnost je novými nejistými podmínkami zneklidněná a hrozí nebezpečí, že obyčejní Egypťané v hodnotovém i právním vakuu budou čím dále více naslouchat radikálnímu islamismu. To se týká jednak venkova, ale také městských chudinských čtvrtí, jako je ta, kde se sobotní a nedělní incident odehrál.

Skutečnost, že ekonomická situace s nelepší, a že i nadále trvá stav, v němž miliony mladých a ne vždy dobře vzdělaných mužů nemají žádné zaměstnání, věci příliš nepomáhá. V Egyptě také v posledních dvaceti letech značně vzrostl vliv radikálního islamismu původem z Arabského poloostrova, a to díky televizním kazatelům na stanicích financovaných ze Saúdské Arábie a dalších zemí Perského zálivu, a nebo proto, že mnoho Egypťanů v těchto oblastech pracovalo. Nespokojenost s Mubarakovým obdobím také vedla část společnosti k příklonu ke konzervativnímu a neliberálnímu výkladu islámu.

Co se vlastně stalo? Popisy se rozcházejí, přičemž záleží na tom, kdo situaci líčí. Napětí mezi oběma komunitami, křesťany a muslimy, je dlouhou dobu živeno dvěma zdroji. Jeden z nich je přesvědčení mnoha prostých a chudých muslimských Egypťanů, že křesťanům se za minulého režimu dostávalo nepřiměřeně velké ochrany, a případně i lepšího zacházení než muslimům. To sice není pravda, protože Koptové byli za předešlého režimu prokazatelně diskriminováni, ale v části muslimské komunity panuje přesvědčení, že nyní je třeba křesťanskou menšinu poučit o jejím postavení.

Druhým zdrojem vzájemných rozmíšek je stále znovu reprodukovaná situace, v níž se muslimové dozvídají buď o nelegitimních stycích křesťanských mužů s muslimkami, případně o údajném věznění muslimských žen v křesťanských objektech. Největší pozornost budil v posledních měsících případ manželky koptského kněze, jež údajně přestoupila na islám a chtěla odejít od rodiny. Podle muslimské verze byla ale uvězněna v koptském klášteře. Spory o jejím osudu se táhly po mnoho měsíců. Tato žena shodou okolností vystoupila vůbec poprvé za celou dobu v televizním rozhovoru v sobotu večer, a popřela, že by kdy konvertovala k islámu nebo že by byla vězněna. Jen pár hodin poté ovšem vypukly zmiňované bouře kvůli jiné – možné zcela imaginární ženě. Její jméno mělo být Abír a podle různých verzí byla buď křesťankou která přestoupila na islám a byla uvězněna a bylo třeba jí osvobodit, a nebo muslimkou, jež konvertovala ke křesťanství, čímž se ovšem dopustila smrtelného přestupku.

Incident začal tím, že Koptové v okolí kostela zasvěceného egyptskému světci svatému Menovi dostali varování, že islamisté se chystají na tento objekt zaútočit. Kolem kostela se shromáždilo několik set mužů, kteří na začátku zcela přečíslili pár desítek útočníků. Mezi tím, však přicházeli další muslimové přivolaní pomocí SMS zprávy tvrdící, že je třeba z kostela vysvobodit manželku vysokého muslimského duchovního vězněnou křesťany, případně se objevila zpráva, že křesťané zaútočili na muslimské duchovní, kteří přišli vyjednávat o jejím propuštění.

Z napjaté situace se vyvinula řež, která stála život nejméně dvanáct lidí a vykroužila velký otazník nad poklidným pokračováním jasmínové revoluce. Ta je podle některých skeptiků ohrožena jedna neochotou nejvyšší vojenské rady opravdu předat reálnou moc do rukou civilní vlády, jež by měla vzejít z zářijových voleb. Podle jiných hlasů představuje největší nebezpečí potenciální úspěch islamistů v parlamentních volbách, ať už muslimského bratrstva nebo radikálnějších ale neorganizovaných salafistů. Zdá se, že jak radikální islamisté, tak i Koptové, se budou snažit získat umírněné nebo prostě obyčejné muslimy na svou stranu. Pro samotné Kopty, kteří tvoří možná až pětinu z osmdesáti milionů Egypťanů, však v každém případě nastává obtížné období.

Podle jejich názoru totiž ani jedna z těchto případných vůdčích sil nepovažuje ochranu koptských zájmů za svou prioritu. Sama koptská komunita do nových poměrů vstoupila nepřipravena, a její konzervativní vedení částečně spjaté s předrevoluční epochou, není pravděpodobně schopno na vývoj reagovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.