Jan Fingerland: Češi vzorem pro Australany
Česká republika se stala vzorem. Přinejmenším to tak vypadá při pohledu na rozhodnutí australské vlády uznat západní Jeruzalém za izraelské hlavní město – podobně, jak to udělala Praha.
Trump uznal Jeruzalém, ovšem neřekl který, připomíná Michael Žantovský
Jeruzalém se opět stal středem zájmu světových médií, když ho americký prezident Donald Trump uznal za hlavní město Izraele. Kritici mluví o největším obratu v americké politice vůči Blízkému východu za mnoho desetiletí a Palestinci vyzývají k intifádě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu to označil za cestu k usmíření.
Australský premiér se odvolal na skutečnost, že v Jeruzalémě sídlí izraelský parlament a vládní budovy, a proto uznává západní část města za tamní metropoli. Tedy nikoli celý Jeruzalém, ale ten, který Izraelci ovládali už po válce za nezávislost před 70 lety.
Současně Australané zatím neplánují přesunout z Tel Avivu do Jeruzaléma svou ambasádu. Premiér Scott Morrison tvrdí, že se tak stane, až to bude z praktického hlediska vhodné a Australané to budou chápat jako svou podporu pro nějaké trvalé „dvoustátní“ uspořádání konfliktu mezi Izraelci a Palestinci.
Česká cesta
Australské rozhodnutí tedy velmi připomíná český model, v němž Praha uznala verbálně i symbolickými kroky západní Jeruzalém za izraelské hlavní město - s tím, že jen přiznávají již existující stav věci.
Thomas Kulidakis: Český dům v Jeruzálemě je spíše starost než radost
V průběhu jednoho týdne otevřela česká diplomacie v zahraničí dvě nová Česká centra. Jedno v Aténách, druhé v Jeruzalémě jako součást Českého domu.
Stejně tak Praha očekává, že další zásadní kroky, například přesun sídla velvyslanectví, přijdou na řadu až po podpisu nějaké mírové dohody mezi Izraelci a Palestinci, přičemž se očekává nějaké bilaterální vyřešení otázky budoucnosti Jeruzaléma. Rozdíl mezi Austrálií a Českem je v tom, že u nás nepanují v této otázce takové rozpory jako mezi australskou liberální a labouristickou stranou.
Australské rozhodnutí je z mezinárodněpolitického hlediska důležité proto, že jde po Česku o teprve druhý relativně významný stát, který s podobným krokem přišel. Protože Spojené státy, které dokonce přesouvají ambasádu do Jeruzaléma, jsou příliš specifický případ, a některé menší latinskoamerické země nelze, při vší úctě, považovat za natolik důležité, aby představovaly určitý trend.
Změnilo by se to teprve, pokud by mezi jihoamerickými státy Jeruzalém za metropoli uznala Brazílie. Přinejmenším to oznámil nově zvolený brazilský prezident Bolsonaro, ten dokonce hodlá přesunout i budovu velvyslanectví. Funkce se ovšem ujme teprve 1. ledna.
Arabský (ne)souhlas
Proti Bolsonarovu záměru se vyslovila Liga arabských států a brazilští producenti masa varovali před případnými škodami, pokud by Arabové začali rušit zakázky.
Jan Fingerland: Proč se Latinská Amerika stěhuje do Jeruzaléma
Uznání Jeruzaléma za izraelskou metropoli nebo přesun ambasád tamtéž prosazují v zásadě tři skupiny: protestanti, Latinoameričané a bývalé socialistické země. Proč tomu tak je?
Také australské rozhodnutí kritizovaly muslimské státy, v první řadě Indonésie a Malajsie, důležití obchodní partneři Austrálie – první z nich pozdržela podpis pod vzájemnou dohodou. A také Liga arabských států australské rozhodnutí barvitě kritizovala.
Zajímavé je, že s tím veřejně nesouhlasil ministr zahraničí Bahrajnu. Tento malý ostrovní stát při pobřeží Arabského poloostrova v poslední době už několikrát vydal „proizraelská stanoviska“. Důvod pravděpodobně spočívá v tom, že Bahrajn je, politicky vzato, prodlouženou rukou Saúdské Arábie a ta dlouhodobě mění své regionální priority ve vztahu k Izraeli i Palestincům. Austrálie tedy vychází nejen z uznání reality v Jeruzalémě, ale i v širokém okolí.
Současně zmíněný bahrajnský ministr poukázal na skutečnost, že australský krok uznat západní Jeruzalém za izraelskou metropoli nijak neovlivní možnost ustavení budoucího palestinského státu, ani zřízení jeho hlavního města ve východním Jeruzalémě.
Jeruzalémské nejasnosti
Je příznačné, že na australské rozhodnutí hledí s malým nadšením i část izraelské politické scény. Vyplývá z něj totiž, že Austrálie neuznává izraelskou anexi východu města ani izraelské sjednocení Jeruzaléma, a nepočítá s nimi ani do budoucna.
Jan Fingerland: Jeruzalém mezi Paříží a Prahou
Evropská unie nikdy nebyla názorově jednolitá a dělila se na základě různých témat. Čím dál častěji se dá hovořit o dělení mezi Evropou západní a východní, a tak trochu to platí i v otázkách, jako je uznání Jeruzaléma coby hlavního města Izraele.
Případně dokonce oslabuje izraelské ambice alespoň částečně legitimizovat své nároky na Židovskou čtvrť Starého města, kterou dříve okupovalo Jordánsko, a proto je vnímána jako součást východního Jeruzaléma.
Vraťme se ještě jednou k česko-australské analogii. Oba státy zatím s přesunem ambasády vyčkávají, ale již začaly vyhlížet, kde by ve stále přeplněnějším Jeruzalémě mohla stát.
A také Austrálie hodlá v Jeruzalémě otevřít kancelář, která by reprezentovala její obchodní a obranné zájmy. Česká republika svůj „Český dům“, totiž kancelář reprezentující turistický průmysl, kulturu a exportní zájmy, v Jeruzalémě otevřela před třemi týdny.
Související
-
Zpovykaní Pražané, odraz ode dna, čučkaři nebo kampaň? Vyberte Výrok roku 2018
Stejně jako v loňském roce, i letos nominovali komentátoři, kteří spolupracují s pořadem Názory a argumenty, výroky politiků, které považují za ikonické.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
