Thomas Kulidakis: Český dům v Jeruzálemě je spíše starost než radost
V průběhu jednoho týdne otevřela česká diplomacie v zahraničí dvě nová Česká centra. Jedno v Aténách, druhé v Jeruzalémě jako součást Českého domu.
Zatímco to první je nekontroverzní radost, druhé spíše kontroverzní starost. Na bedra naší země ji uvalil prezident Miloš Zeman.
Jan Fingerland: Zemanovo jeruzalémské štěstí
Je překvapivé, že český prezident nejezdí do Izraele častěji. Nikde se nesetká s tak přátelským přijetím, jako v Jeruzalémě. Tentokrát možná přivedl větší dárek, než sám čekal.
Český prezident se totiž dlouhodobě pokouší přivlastnit si zahraničně politické pravomoci vlády, které mu nenáleží. Neúnavně se navíc snaží, aby se naše země přidala na jednu stranu složitého konfliktu mezi státem Izrael a Palestinci.
Pokud by se jednalo o názor občana Miloše Zemana, nebylo by na tom nic špatného. Jelikož je to ale hlava státu, naší diplomacii nezbývá nic jiného, než zahraničním partnerům vysvětlovat základní reálie.
To znamená, že zahraniční politiku České republiky neurčuje prezident, ale vláda. Jako pevná součást Evropské unie uznává společnou unijní pozici. Tedy vytvoření dvou států a rozdělení Jeruzaléma. Vše v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, která už mnohokrát vyzvala stát Izrael, aby se stáhnul z okupovaných území.
Jak se náš prezident vlamuje do konfliktu
Navíc původní smlouva z roku 1947, která vznikla taktéž na půdě OSN, obnáší následující uspořádání. Dva státy, jeden izraelský, druhý palestinský, Jeruzalém a Betlém pod mezinárodní správou. Jeruzalém je totiž svaté město tří náboženství. Islámu, judaismu a křesťanství.
Ivan Hoffman: Prezident Zeman v Izraeli
Náš prezident si v Izraeli vyměnil s židovskými politiky řadu komplimentů, řekl i to, co se z taktických důvodů běžně neříká a určitě udělal dobrý dojem na židovské poslance.
Prezident Zeman svou dychtivostí do světa provolávat svou osobní touhu přidat se na jednu stranu spletitého konfliktu, na němž si vylámalo zuby mnoho amerických prezidentů i celé mezinárodní společenství, ohrožuje pověst naší země, její bezpečnost i perspektivy.
Jako otevřená ekonomika přece chceme obchodovat s celým světem, působit i na trzích neunijních zemí a ne zbytečně popuzovat arabské státy. Notabene gesty, které v zásadě nemají reálný dopad a jsou spíše symbolická.
Česká centra jsou totiž společně s agenturami CzechTourism a CzechTrade součástí naší diplomacie, která má tři základní složky. Kulturní, obchodní a politickou. Všechny se vzájemně prolínají a mají přispívat k zlepšování naší pozitivní pověsti v zahraničí.
Jan Fingerland: Zeman přiváží do Jeruzaléma skandál
Český prezident v neděli opustí zemi, jejíž vláda právě přežila hlasování o důvěře, a přistane v jiné, kde se odehraje totéž.
Tím narůstá také naše přitažlivost, z čehož mohou plynout zisky nejen z turismu, ale také navázání obchodních kontaktů při pořádání různých akcí.
Správné by tedy bylo, kdyby České centrum i s obchodní a turistickou agenturou bylo v oficiálním hlavním městě státu Izrael, Tel Avivu. Byl by to naprosto nekontroverzní krok a možná by se ulevilo i zaměstnancům.
Přece jen je rozdíl žít ve městě na pobřeží Středozemního moře, než v dusném vnitrozemském Jeruzalémě. Každopádně rozdíl je markantní při srovnání právě s otevřením Českého centra v Aténách.
Do hlavního města Řecka přijíždí kvůli jeho slavné historii a strategickému významu řada světových umělců, obchodníků i politiků. Je to dlouhodobě spojenecká země, nikdo se nad umístněním nepozastavuje a nikdo nemusí zvyšovat bezpečnost na našich velvyslanectvích v zahraničí.
Oproti tomu umístění Českého centra v rámci Českého domu v Jeruzalémě je spíše kontraproduktivní, protože je to více rozdělující než spojující krok. Je to velká škoda, protože tradičně dobré vztahy se státem Izrael je dobré pěstovat i nadále v oblastech obchodu, kultury, vědecké výměny a podobně.
Nemělo by to ale být výměnou za možnosti v jiných částech světa, protože se náš prezident vlamuje do konfliktu, kde žádnou roli hrát nemusí a nemá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
