Martin Fendrych: Dvě třetiny Čechů by schvalovaly cosi jako mnichovskou dohodu pro Ukrajinu. Nepoučily se z historie
Agentura STEM v březnu opět zkoumala postoj Čechů k válce na Ukrajině a k ukrajinským uprchlíkům u nás. Výsledky nedávno předložila poslancům branného výboru.
Čtěte také
Začněme uprchlíky. Jejich pobyt u nás podpořilo v průzkumu 55 procent respondentů, v lednu jich bylo o dva procentní body méně. Znamená to ovšem, že 45 procent, skoro polovina dotázaných, je proti tomu, abychom lidem prchajícím před válkou poskytli ochranu. Nic na tom kupodivu nemění ani fakt, že český stát už na uprchlíky nedoplácí, naopak se mu vyplácejí. Smutné.
Další neradostný výsledek výzkumu: podle 65 procent dotázaných by mělo Česko usilovat o rychlé ukončení války na Ukrajině, i kdyby to znamenalo, že Rusku zůstanou některá zabraná území. Proti lednu jde o pokles o čtyři procentní body, ale pořád tak uvažují dvě třetiny obyvatel.
Češi o Ukrajině bez Ukrajiny?
Zastavme se u této části výzkumu. Češi jako svoje historické trauma vnímají mnichovskou dohodu. Říkáme jí taky „mnichovská zrada“ nebo „mnichovský diktát“. V roce 1938 Německo, Itálie, Francie a Velká Británie podepsaly dohodu o postoupení pohraničních území Československa Německu. Tuto dohodu vnímáme dodnes jako obří zradu.
Čtěte také
Mezi tehdejším Československem a dnešní Ukrajinou je jeden zásadní rozdíl: Ukrajina se ruské agresi brání. Nevzdala se. Platí, že pokud by dnes dvě třetiny Čechů nechaly Putina ukrást velké části Ukrajiny, aby byl mír, chovají se stejně jako státy, které podepsaly mnichovskou dohodu.
Přitom z vlastní historie dobře víme, jak okrájení Československa Německem dopadlo. Hitler se nezastavil, stejně rozpoutal světovou válku. Nepomohlo, že mu velmoci ustoupily. Ustoupit Putinovi by bylo stejně naivní a nebezpečné.
Stejná argumentace jako v roce 1938
Ptejme se, proč by vlastně dvě třetiny Čechů klidně obětovaly velké části Ukrajiny? Jaké k tomu mají důvody? Zřejmě si tihle lidé myslí, zřejmě velmi naivně věří, že by to Putina zastavilo, že by dál nešel. Zřejmě uvěřili, že Ukrajina Rusko ohrožuje, že se Rusko brání. A zřejmě uvěřili, že Rusko vede válku, aby ochránilo Rusy na Ukrajině.
Čtěte také
To všecko jsou ruské dezinformace, ruské lži. Vezměme tu poslední, údajnou ochranu trpících etnických Rusů na Ukrajině. Mimochodem, úplně stejně argumentoval Hitler v roce 1938, chtěl přece taky chránit Němce v Československu.
A ano, Rusové nyní skutečně trpí, třeba v ukrajinském Charkově, kde jich žije necelá polovina ze všech obyvatel. Trpí tím, že tam ruská vojska rozpoutala letecký teror, město zdevastovala a vraždí i svoje vlastní lidi. Dezinformace prostě fungují, zásadně nás ovlivňují. A jsou vládou těžce podceňovány.
Ale nejde jen o ně, jde i o to, jak chápeme svobodu. Pokud by dvě třetiny z nás ochotně Putinovi odevzdaly velký kus Ukrajiny, jde jim jen o jejich vlastní svobodu. Svoboda Ukrajinců je nezajímá, ačkoliv dobře vědí, jaké peklo Rusové na nedaleké Ukrajině rozpoutali, jak zběsile, nenávistně ji ničí. Kdo miluje svobodu, musí ji chtít i pro druhé, nejen pro sebe.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
