Jan Fingerland: Čeho se dočkají Kurdové? Ničeho

Jan Fingerland
Jan Fingerland

Kurdští povstalci na severu Sýrie už opět nebojují s islámskými extremisty, ale tureckou armádou. Kromě řady velmi bezprostředních otázek je tu jedna, která se týká i nás. Jaký postoj k tamnímu dění má takzvaný Západ?

Kurdové jsou novináři s oblibou označovaní jako nejpočetnější národ bez vlastního státu. Stát nemají, protože jsou roztroušeni po území několika jiných, již existujících států, sami jsou vnitřně nejednotní a také nemají dostatečnou podporu důležitých hráčů, zejména velmocí.

To se nyní opět silně projevilo v krizi kolem Afrínu, severosyrské oblasti v držení kurdské YPG, na kterou o víkendu zaútočila turecká armáda. Turky znepokojila příprava nových, převážně kurdských jednotek podporovaných Spojenými státy, které mají dočišťovat oblast od Islámského státu, ale nepochybně také posílí Kurdy tváří v tvář vládám okolních států, včetně Turecka.

Kurdští povstalci na severu Sýrie opět nebojují s islámskými extremisty, ale tureckou armádou

Vzájemná varování

Turci invazí hrozili a Američané je před operací varovali. Lidé v Erdoganově okolí ale tvrdí, že naopak oni varovali Washington před podporou Kurdů a tvrdili, že ve věci zásahu proti YPG nemají na vybranou.

Jak známo, Kurdové mají americkou diplomatickou i materiální podporu, vždyť byli nejefektivnější silou v boji proti Islámskému státu, a to už v době, kdy Turecko bylo podezříváno, že samo džihádisty podporuje. Washington i nyní pokračuje v podpoře kurdských operací, ale jak se ukázalo, ne proti Turecku. To je příliš důležitým spojencem v rámci NATO i v oblasti Blízkého východu. Je také mnohem odhodlanější dělat si, co chce. Některé turecké noviny dokonce tvrdí, že turecký vpád do Sýrie měl americký souhlas.

Americká prestiž v každém případě utrpěla škodu. A to tím spíše, že do boje proti YPG se na turecké straně zapojily i jednotky povstalecké Svobodné syrské armády, jež sama přijímala pomoc od USA, ale turecká košile jí je bližší. A do třetice, turecká operace by se neuskutečnila, kdyby neměla přinejmenším nepřímou podporu Ruska, které tak dalo Američanům další gól.

Kurdští povstalci na severu Sýrie opět nebojují s islámskými extremisty, ale tureckou armádou

Trvalá přítomnost?

Možná budou další góly následovat, například pokud Turecko bude pokračovat v boji proti YPG nejen v Afrínu, ale i v dalších Kurdy ovládaných oblastech. Erdoganův poradce přirovnával operaci k invazi na Kypr v roce 1974, což lze vykládat jako trvalou tureckou přítomnost v severní Sýrii.

A ještě jeden gól Američané možná dostanou začátkem února na plánovaném jednání o budoucnosti Sýrie, které organizuje Rusko v Soči. Toho se možná - navzdory současné situaci - zúčastní i zástupci syrských Kurdů, a bude to Moskva, kdo bude patronem nových pořádků.

Američané jsou ve vleku událostí i v jiných ohledech. O turecké invazi do Afrínu jednala Rada bezpečnosti, ale nikoli na americkou, ale francouzskou výzvu. Americká velvyslankyně se jednání ani nezúčastnila. Rada bezpečnosti ostatně tureckou operaci neodsoudila ani nežádala její ukončení.

Kurdští povstalci na severu Sýrie opět nebojují s islámskými extremisty, ale tureckou armádou

Ani vůle, ani vize

Obama byl dříve kritizován za to, že svou pasivitou umožnil, aby se na Blízkém východě na úkor amerického vlivu prosadilo Rusko, Írán nebo i Turecko. Trump ale v nejasném postupu pokračuje. Ovšem evropské jednání v kurdské otázce není o nic rozhodnější. Američané a Evropané nemají vůli, ale zřejmě ani vizi, co by se mělo ve věci Kurdů dělat.

Tvrzení, že syrští a iráčtí Kurdové měli zásadní podíl na porážce Islámského státu, a tedy si vysloužili podporu západu a právo na vlastní stát, zní dobře v novinách, ale mezinárodní politika se obvykle řídí jinou logikou. Evropanům ani Američanům se do žádného dobrodružství s otevřeným koncem nechce.

Syrští Kurdové posloužili jako nástroj v boji proti Islámskému státu, teď možná budou hrát úlohu v zadržování Íránu ve východním Středomoří, což jim umožní alespoň zčásti další činnost. Nikdo se už netají tím, že jsou jen taktičtí, nikoli strategičtí spojenci. Žádného většího závazku se od Západu pravděpodobně nedočkají.