Donald Trump chce znovu kandidovat. Není to překvapení. A nikoho nepřekvapí ani to, až podruhé zvítězí. Ledasco totiž hraje v jeho prospěch.
Současný prezident už nějakou dobu mluví, jako kdyby s dalším pokračováním v Bílém domě počítal, ačkoli je teprve zhruba v polovině svého mandátu. Teď, když před dvacetitisícovým davem příznivců v Orlandu na Floridě ohlásil svou další kandidaturu, vlastně jen ukončil spekulace o svých záměrech.
Poslední tři roky se vlivný newyorský žurnalista Michael Wolff bezezbytku zaměřil na fenomén prezidentské éry Donalda Trumpa. V roce 2018 pak šokoval Washington i mezinárodní veřejnost knihou Oheň a hněv, která vyšla i česky. Po celém světě se jí prodalo několik milionů výtisků.
Uvnitř republikánské strany je tím o kandidatuře vlastně rozhodnuto. Průzkumy veřejného mínění zatím více přejí jeho případným protikandidátům z řad demokratů. Přesto je hodně důvodů si na Trumpův úspěch vsadit.
Američtí voliči mají sklon potvrzovat prezidenty v úřadu, zatím se jen pětkrát stalo, že stávající prezident neuspěl podruhé. Obvykle ho veřejnost potrestala za nějaký velký problém, i když ho neměl šanci ovlivnit, třeba když Herbert Hoover doplatil na propuknutí velké hospodářské krize.
Do příštích amerických prezidentských voleb zbývá sice rok a půl, ale jejich přípravy už klepou na dveře.
Trump i nadále těží z růstu americké ekonomiky, snižování nezaměstnanosti a růstu platů méně kvalifikovaných zaměstnanců. V samotné Americe se mezi ekonomy debatuje, do jaké míry k těmto výsledkům přispěly prezidentovy kroky, jako je uvalování cel na dovoz nebo snižování daní, ale podstatné je, jak to vnímá veřejnost. Také ve svém projevu nyní Trump mluvil o dalším omezování regulací, zvyšování zbrojních výdajů a dalších úpravách daní.
Třetí důvod spočívá v tom, že Trumpovi se daří přinejmenším u části veřejnosti udržovat obraz i jinak úspěšného prezidentství. Protitrumpovsky orientovaná média se soustředí na jeho kiksy, zmatek v administrativě a nekvalifikovaná prohlášení.
V jinak zaměřeném zpravodajství však jeho dosavadní éra vypadá jako osvěžující zkušenost s prezidentem, který konečně rozhýbal stojaté vody v řadě oblastí, včetně otázek nelegální imigrace, budoucnosti amerického soudnictví, případně přehodnocení vztahů se státy jako je Mexiko a Čína.
Změna komunikace ve veřejném prostoru, v němž přesné slovo bylo přemoženo emocemi a obrazem kvůli novým komunikačním platformám a sociálním sítím, otevřela vrata.
Trump navíc nepotřebuje být největším prezidentem v amerických dějinách, i když se tak možná cítí. Stačí mu být přesvědčivější, než bude jeho soupeř nebo soupeřka. Proti Trumpovi buď nastoupí někdo ze staré demokratické gardy, jako je Joe Biden. Na své straně bude mít zkušenost a umírněnost. Ale nikoli kouzlo změny, o které tolik Američanů stojí, nebo pocit, že kandidát je jedním z nich.
Druhou alternativou je, že demokraté pošlou proti Trumpovi někoho z nové generace. Demokratická strana se v reakci na vítězství trumpismu v řadách republikánů sama posunula doleva, zejména mezi aktivisty strany, ale i nedávno zvolenými členy Kongresu – k velmi podobnému procesu došlo i u britských labouristů. Tím ale mohou odradit řadu neangažovaných Američanů.
Sám Trump ve své rétorice čím dál více zdůrazňuje, že je hrází proti socialistickým radikálům. Paradoxní je, že nová generace amerických demokratických politiků svou radikální rétorikou, nezájmem o fakta a populistickým stylem vlastně představuje stejný druh politiky, jako Trump.
V politice, zejména té dnešní, formované sociálními médii a neustálým odklonem od argumentace k slibům, hrozbám a prohlášením, ovšem ze všeho nejvíce rozhoduje společenská nálada a osobní přesvědčivost kandidáta. A právě ty hrají pro stávajícího prezidenta nejsilněji.
Trump se v jednu chvíli shromážděných příznivců zeptal, jestli má pro volby roku 2020 použít novou variantu svého prezidentského hesla „Keep America Great“. Bouřlivý souhlas publika překvapil zřejmě i jeho samotného.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Václav Žmolík, moderátor
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
