Jan Fingerland: Americká levice jde nahoru. A dolů

Asi nejvýraznější událostí americké politiky za poslední nejméně rok je zvolení Zohrana Mamdaniho do čela New Yorku. Aby se stal starostou, musel především překonat odpor tradičního proudu Demokratické strany. Od té doby několik dalších silně levicových demokratů zaznamenalo podobný úspěch, například získali nominaci pro průběžné kongresové volby letos na podzim.   

Čtěte také

Matěj Schneider: Americká levice si připsala vítězství i na Trumpově Floridě

To mimo jiné znamená, že demokratičtí socialisté budou mít zastoupení v Kongresu. A pokud demokraté získají většinu, což je ve Sněmovně reprezentantů velmi pravděpodobné a v Senátu možné, budou mít socialisté velmi výhodné postavení – právě na nich bude záviset schopnost demokratů blokovat republikány. A budou si moci diktovat své podmínky.

Socialismus  

Nově posílené levicové křídlo je z velké části složeno z přívrženců DSA, Demokratických socialistů Ameriky. Někdy bývá toto hnutí srovnáváno s republikánskou Tea Party, obrodným populistickým hnutím. To vzniklo v minulém desetiletí jako proud kritizující tradiční republikánství, a v podobě „trumpismu“ nakonec stranu z větší části ovládlo.  

Historie DSA je ale jiná, existuje mnohem déle, a vlastně fungovalo jako politický akční výbor mimo samotnou Demokratickou stranu. Jeho představitelé ale vycházeli vždy z toho, že ve většinovém dvojstranickém systému nemají jinou šanci ovlivnit velkou politiku, než pokoušet se ovlivňovat Demokratickou stranu a její politiku.

Čtěte také

Matěj Schneider: Po jedné prohře i výhře pro Trumpa i americkou levici

Tento proud fungoval na okraji americké politiky, ještě před dvaceti lety měli demokratičtí socialisté jen několik tisíc členů. Pak se ale stalo několik věcí.

DSA elektrizoval relativní úspěch levicového kongresmana Bernieho Sanderse ve snaze získat demokratickou nominaci do prezidentských voleb, i když nakonec podlehl Hillary Clintonové.

Americkou společnost proměnil covid a jeho ekonomické i psychologické důsledky, obojí nástup Donalda Trumpa, nespokojenost s Bidenem a demokratickým establishmentem vůbec, a také válka v Gaze. Nedávno přesáhl počet členů DSA 100 tisíc a průměrný věk klesl na polovinu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Trump nechtěl slevu zadarmo

Socialismus zaujal nejmladší americkou generaci, která má pocit, že staré cesty selhaly, a přinejmenším nepracují pro ni. Chtějí státní zdravotní systém, univerzity zdarma, přinejmenším selektivní zestátňování, vyšší zdanění miliardářů a omezení moci technologických firem. Mají menší víru v trh a větší ve stát. Mamdani chce v New Yorku symbolicky provozovat neziskové supermarkety.

Někteří z představitelů levice Demokratické strany žádají velmi radikální věci, jako je zrušení státních hranic nebo vězení, případně redukce policie – a kritizují samotného Mamdaniho za to, že chce přijmout několik set nových policistů.

Korekce kurzu

Nástup krajní levice vyděsil představitele tradičnějších demokratů. Nejen že je připravuje o moc nebo rovnou o práci, ale vidí, že vzestup socialistů ohrožuje naději na úspěch v podzimních volbách. Pokud budou demokraté proti republikánům nasazovat v nejistých státech příliš extrémní politiky, umírnění voliči se této straně vyhnou.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Kritici nového směřování si také všímají, že socialisté mají úspěch hlavně u univerzitně vzdělaných mladších obyvatel měst nebo části muslimů. Chudší vrstvy, dělníci nebo některé etnické menšiny, tedy tradiční voliči demokratů, o jejich názory zájem nemají.

Toho si samozřejmě všimli i představitelé levicového křídla. V posledních dnech se mluvilo o tom, že Alexandria Ocasio-Cortezová se od některých excesů začala distancovat, první vlna woke ideologie už se prý přežila. Její reakce je logická, má ambici stát se kandidátkou demokratů v prezidentských volbách v roce 2028, a to může jen pokud bude mít podporu i ostatních částí strany.

Demokratičtí socialisté tedy stoupají vzhůru, ale nahoře se zase trochu umírní. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu