Jan Bednář: Hongkong v patové situaci

Připomeňme, že na začátku měly demonstrace v Hongkongu opravdu masový charakter a v červnu dokonce vyšla do ulic demonstrovat asi třetina všech obyvatel města. Prakticky všichni tehdy protestovali proti návrhu zákona, který měl umožnit deportace z provincie osob podezřelých z kriminální činnosti na pevninu k čínským soudům.

Čtěte také

Jan Bednář: Protesty v Hongkongu paralyzovaly letiště

Až dosud má totiž Hongkong vlastní justici jako součást autonomní správy, tento zákon by tuto věc změnil. Červnové masové demonstrace pak měly úspěch alespoň částečný a vláda provincie po protestech návrh zmíněného zákona stáhla, respektive pozastavila. A to je právě kámen úrazu.

Demonstranti totiž nadále požadují nejen pozastavení, ale úplné stažení, zrušení celého návrhu uvedeného zákona a tomu, alespoň zatím, hongkongská vláda nevyhověla. Stejně tak nechce vyhovět dalšímu požadavku demonstrantů, totiž aby rezignovala předsedkyně provinční hongkongské správy, Carrie Lamová. Ta podle demonstrantů příliš obhajuje zájmy Pekingu.

Počínající terorismus

V poslední době ale nemají tamní demonstrace tak masový charakter a účastní se jich jen několik tisíc lidí, kteří se navíc radikalizují. Časté jsou násilné střety s policií, která neváhá používat slzný plyn a střílí do davu gumové projektily.

Vláda v Pekingu mluví v souvislosti s demonstracemi o „počínajícím terorismu."
Jan Bednář

Podle OSN to je v rozporu s mezinárodními úmluvami. Za dva měsíce, od začátku protestů, bylo asi 600 demonstrantů uvězněno a v důsledku násilností stále přibývají i vážně zranění. Demonstranti proto teď požadují také nezávislé vyšetření policejní brutality.

V okamžiku opakované paralýzy hongkongského letiště hrozí samozřejmě nový zákrok policejních sil. Mocenské orgány už přiznaly, že nasadily mezi demonstranty své agenty v civilu, kteří mají pomáhat při zatýkání. Vláda v Pekingu dokonce mluví v souvislosti s demonstracemi o „počínajícím terorismu."

Jedna země, dva systémy

Jan Bednář|foto: Khalil Baalbaki

Je skutečně otázka, jakou naději na úspěch má hnutí za občanské svobody v současné Číně. Když v roce 1997 předávala Británie tuto svoji kolonii pod čínskou správu, byla zformulována a oběma zeměmi podepsána dohoda, která měla Hongkongu na 50 let zaručit relativní autonomii v rámci Číny, tedy vlastní správu, a obyvatelům provincie vysokou míru občanských práv a demokratických svobod, pod heslem „jedna země, dva systémy," míněno systém kapitalismu a komunismu. Je ale vůbec možné oba spojit?

Když se Hongkong stal součástí Číny, měl být spravován jinak. A právě dnes, pod 22 letech se v praxi ukazuje, jak je to obtížné.

Autor je komentátor Českého rozhlasu