Jan Amos na prahu vichřice
Zpřístupnění nové expozice věnované působení Jana Amose Komenského ve Fulneku uzavřelo památkovou obnovu bývalého sboru Jednoty bratrské, který byl až do bitvy na Bílé hoře významným centrem humanistické kultury na severu Moravy. Do dnešních dnů se přitom dochovaly prostory, ve kterých věhlasný učenec několik let působil. Kaple i někdejší bratrský dům dnes skýtají autentické zázemí obnovenému fulneckému muzeu.
Poslední správce místního sboru přišel do Fulneku ležícího na pomezí Moravy a Slezska v roce 1618.
Do Fulneku vkročil jako ženatý muž, který kromě vyučování ve zdejší bratrské škole, pravidelné pastorační péče, literární činnosti a soustavné korespondence s okolním světem s obavami sledoval události velkých dějin.
Fulnecká expozice nazvaná Na prahu vichřice se podle jejího správce Petra Chlebce snaží přiblížit toto šťastné a plodné období Komenského života.
Jak uvádí spoluautor expozice historik Zdeněk Orlita z Muzea Novojičínska, moravský Fulnek byl pro Jana Amose jedním z posledních klidných zastavení před dlouhou evropskou poutí, během které se stal jednou z nejvýraznějších intelektuálních osobností raně barokního světa.
Byla to právě zdejší bratrská obec, která se stala v předvečer vypuknutí třicetileté války svědkem jeho pedagogických, literárních a filosofických příprav.
Ve Fulneku napsal Komenský dnes ztracená latinská pojednání O starožitnostech Moravy, a O rodu pánů ze Žerotína. Odsud nechal v Olomouci vytisknout svou práci Listové do nebe a pravděpodobně zde sepsal Retuňk proti Antikristovi a svodům jeho.
Ještě před svým nuceným odchodem zahájil ve Fulneku přípravu na svém velkém opusu Didactica magna.
Na Fulneku však biskup Jednoty bratrské zanechal také stopu, která nesla plody i po letech od jeho odchodu do exilu.
Víc se dozvíte v našem pořadu s hostem a správcem evangelického kostela v Suchdole nad Odrou Danielem Říčanem.
Související
-
Staroměstská poprava byla po Bílé hoře další krvavou tečkou za válkou o stavovské ideály
V roce 1621 se na pražském Staroměstském náměstí odehrálo morbidní „divadlo“. Spíš než barokní představení, připomínalo antickou tragédii.
-
V jeho jednání nebylo nic z velkopanského vystupování, zaznamenal benátský vyslanec o Rudolfu II.
Nelehké období Rudolfovy vlády provázelo vnější nebezpečí ze strany Osmanské říše a doma náboženské rozbroje mezi katolíky a protestanty požadujícími politická práva.
