V jeho jednání nebylo nic z velkopanského vystupování, zaznamenal benátský vyslanec o císaři Rudolfu II. Přestože byl schopným politikem i velkým mecenášem

Dostalo se mu kultivované výchovy na dvoře španělského krále Filipa II., jehož sestra Marie Španělská byla Rudolfovou matkou. Tam se také seznámil s bohatými uměleckými sbírkami svého strýce a kromě královského vzdělání a dvorské etikety si ze Španělska odvezl také celoživotní lásku k umění a magickým vědám.

Čtěte také

Rudolf II. udělal pro vědu nejvíc to, že se v Praze potkali Tycho Brahe a Kepler, říká historik umění

Z pera benátského vyslance Geronima Soranza u císařského dvora se zachovala tato Rudolfova charakteristika: „Byl spíše malé postavy, docela pěkného vzrůstu a poměrně rychlých pohybů. Jeho bledý obličej, ušlechtile formované čelo, jemně vlnité vlasy a vousy i velké oči, dívající se s jistou mírností kolem sebe, vyvolávaly ve všech, kteří ho potkali, hluboký dojem.“

Na trůn nastoupil v roce 1576 a za své sídelní město si zvolil Prahu. Jeho dvůr čítal více než tisíc osob, které se staraly o chod dvora a císařské domácnosti. Sběratelská vášeň a mecenášství se projevovaly tím, že do Prahy zval nejlepší umělce a učence své doby, nákupčím uměleckých předmětů zadával četné akvizice. V Rudolfově kunstkomoře prakticky nechybělo nic, co by do té doby nedokázal vytvořit člověk nebo příroda.

Voynichův rukopis

Snad největší proslulost si získala jeho obrazárna, která byla také hlavním cílem loupení švédských vojsk královny Kristiny v roce 1648. Ta si skutečně z Prahy odvezla kolem 700 obrazů. Další části sbírky skončily ve vídeňském Kunsthistorickém muzeu, potom v pařížském Louvru a něco se v Praze podařilo před Švédy zachránit.

Čtěte také

Vlašská kaple rudolfínské Prahy odkryla vzkazy pro budoucí generace

Šlo o renesančně-manýristická díla holandská, německá a italská od Albrechta Dürera, Lucase Cranacha, Aegidia Sadelera, Tiziana, Tintoretta, Veroneseho, Giorgiona, Correggia a dalších. Mezi nejvýznamnější umělce působící v Praze patřili Hans von Aachen, Bartolomeus Spranger a Joseph Heintz starší.

Kromě obrazů vlastnil Rudolf II. také sbírku soch a knihovnu, v níž se měl nacházet slavný Voynichův rukopis s doposud nerozluštěným písmem. Dnes je uložen v historickém archivu soukromé americké univerzity Yale. Když na univerzitu přijel hostovat proslulý italský filolog a spisovatel Umberto Eco, prohlásil, že jediná kniha, která ho z rozsáhlého univerzitního archivu zajímá, je právě Voynichův rukopis. Podle inventáře Rudolfovy kunstkomory se v jeho knihovně skutečně nacházela podobná alchymická kniha, které chybí některé stránky, jež si údajně císař vzal k osobnímu prostudování.

Čtěte také

Úžasné životy: Císař Rudolf II. podle historičky Elišky Fučíkové

Alchymisté pod Rudolfovou ochranou také zpracovávali rudy a cenné kovy, mezi nimiž se nacházel jistý tajemný prášek, tinktura neboli kámen mudrců. Měl sloužit k proměně substancí ve zlato nebo stříbro a měl mít léčivé účinky. Mysterium kamene mudrců je natolik silné, že stále pomáhá vytvářet pověst o Praze jako městě bílé magie.

Rudolf II. zemřel 20. ledna 1612 v Praze a je pohřben v Královské hrobce ve Svatovítské katedrále. Praha si ještě po nějakou dobu udržela status metropole habsburské říše, ale během 18. století ho definitivně ztratila ve prospěch Vídně.

V pořadu hovoří historičky Sylva Dobalová z Ústavu dějin umění Akademie věd a Jaroslava Hausenblasová z FF Karlovy univerzity. Čteme citace z knih Ivo Purše a Elišky Fučíkové.