Jakub Horák: Pozdrav z Nepálu

Těžko si dokážeme představit, jak lidé v jedné z nejchudších zemí na světě žijí. V oblastech, které jsem prošel, jednou z největších vzácností je dřevo na topení, a bohaté rodiny poznáte podle jeho zásoby, narovnané na střeše domů. Elektřina tu pravidelně vypadává a když narazíte na sprchu s teplou vodou, je to velká vzácnost.

Čtěte také

Jakub Horák: Zapadlí vlastenci v Banátu

Přesto pokaždé, když vystoupím v Káthmándú z letadla, a ve vzduchu zavoní tyčinky a vítr rozvlní barevné vlajky na střechách domů, cítím se šťastný. A šťastně se tváří i nosiči, tahající na zádech dvacetikilové náklady rýže v horách tam, kam auta nemohou, usmívají se i staří lidé, přespávající v chýších na udusaných hliněných podlahách vedle vychládajících železných kamen.

Musí to souviset s prostou buddhistickou vírou, kterou mají. I oni touží zlepšit kvalitu života, a všechny dary, které jsem tam během půl tuctu cest rozdal, byly přijaty s velkou radostí. Ale materiální život, zdá se, je zas tak moc netrápí.

I tento rok složil jsem si do batohu černou fleecovou bundu, žluté horolezecké bačkory do stanu, blankytné termotričko, tucet ponožek a vyčistil jsem si pevné trekové boty. Zase jdu kolem bílých velehor s podivuhodnými názvy jako Masalu, Ama Dabla nebo Annapurna, a je pro mě především očistnou poutí.

Dopamin a lajky

Já si totiž potřebuju odpočinout od lidí. Mám je rád, ale je jich moc.

Nepiju tu žádný alkohol – to je v horách základ. Šerpové nepijí ani pivo, a já pokaždé přecházím na jejich model. Dopřávám si jedinou hříšnou rozkoš, a tou je sodovka s vymačkaným citrónem. Postupně jsem přestal i kouřit. A především – žádný internet!

Čtěte také

Jakub Horák: Nechat věci být

Dal jsem si na tři týdny pokoj od facebooku a sleduju, co to se mnou dělá. Vnímavost vůči změnám je v nás zakódována už od pradávna, kdy každá malá změna v okolí mohla znamenat buď to, že odněkud vyrazí šavlozubý tygr a sní vás, nebo že někde proběhl zajíc, kterého lze sníst. Proto mozek odměňuje každou zaznamenanou změnu okolí dávkou hormonu dopaminu, a ten nám poskytuje pocit uspokojení. A stejně tak fungují lajky.

Lajky na facebooku nám také dodávají dopamin. Neustálý přísun stále nových příspěvků o tom, co zase udělal Miloš Zeman a kdo se na něj za to rozčílil, pomáhají nám sice také vytvářet přísun dopaminu do mozku a ten mozku dopřává iluzi, že něco děláme.

Ale ve skutečnosti děláme akorát tak pěknou kravinu, že se o to zajímáme.