Jakub Horák: Zapadlí vlastenci v Banátu

Restaurace stojí v polovině rumunské vesnice Eibentál, kde se nyní koná festival Banát. Budová má modrou fasádu, kde je nápis Restaurant Eibenthal.
Restaurace stojí v polovině rumunské vesnice Eibentál, kde se nyní koná festival Banát. Budová má modrou fasádu, kde je nápis Restaurant Eibenthal.

Tak národ je prý pouhý konstrukt, napsal jeden publicista nedávno a strhla se okolo toho menší bouře.

Banát, 1880

Protože tady se nad vším strhávají bouře. Menší, nebo větší – hlavně že je to hodně slyšet.

Já vím, jak to myslel, on to myslel sociologicky. Jenže z takového pohledu je konstrukt vlastně všechno. Dokonce i vy jste konstrukt, protože kdyby vaši maminku napadlo dát vám jiné jméno, tak jste to nebyli vy, ale někdo jiný s jiným jménem. Nějaký jiný konstrukt.

Já si myslím, že národ je to, co máme společného vy a já, a lidstvo je to, co máme společného vy i já i s lidmi z dalších národů. Takže ti z národa jsou člověku tak nějak bližší. Proč to říkám - jsem totiž v Banátu, v Rumunsku.

Každý rok se tu koná český festival, kam z Česka nejdelším vlakem v Evropě přijede tisíc lidí. A 200 českých kapel, které tu čtyři dny hrají. A proč? No protože jsou tady čtyři vesnice, kde žijí od 19. století naši krajané a jejich potomci.

Za časů Marie Terezie tu totiž bylo pusto a prázdno a císařovna naslibovala dobré bydlo a nařídila a vyslala sem osadníky. Tak jeli. A měli děti, a jejich děti měly děti a jejich děti tady žijí dodnes a mluví pořád česky, takovou češtinou z doby Marie Terezie.  

Vlastně ty jejich děti tady už moc nebydlí, což je ten problém, protože tady v horách nic není. Děti se odstěhovaly do velkých měst nebo k nám do Česka a zůstali tady většinou jen ti staří. Tak někoho napadlo ty naše krajany podpořit a udělat tady festival, aby si místní trochu vydělali.

Jak to celé začalo? 

Můj kamarád Štěpán se jednou seznámil s dívkou, a když spolu nějakou dobu chodili, tak mu řekla že se musí seznámit s jejími rodiči. Tak si myslel, že pojede na Moravu nebo do Budějovic, a zjistilo se, že pojede přes půl Evropy do Rumunska.

A to koukal, protože vůbec nevypadala jako Rumunka, například nemluvila rumunsky, což Rumunky obvykle dělávají, ale česky. Protože to byla Češka původem z Banátu. Tak tam jel a té místní atmosféře zcela propadl a začal organizovat festival.

A tak tu stařenky prodávají u svých chaloupek marmeládu a med, stařečkové pálenku a klobásy. No, a když máte klobásy a pálenku a chleba a med a marmeládu, tak už toho vlastně moc nepotřebujete.

Maximálně tak nějakou dobrou hudbu, ale té je tady spousta. Je tu Kato a Prago Union a Mucha a taky cestovatel Láďa Zibura a je tu moc hezky. A člověk se může dojímat nad tím, že máme krajany. 

Já vím, že to celé zní poněkud obrozenecky, ale mě to zkrátka baví.