Jak zrušit banánovou republiku

Větší publicitu měla sněmovní norma. Poslanci jednali o změnách ve spotřební dani a tu náhle exministři Milan Urban a Martin Říman společně s kolegou Oldřichem Vojířem přišli s pozměňovacím návrhem, který určil, že stát nebude mít žádné příjmy z tzv. emisních povolenek, ale že si je budou smět nechat firmy. Stát tak nebude disponovat 68 miliardami korun, které by získal nebýt Urbana, Římana a Vojíře. Tyto peníze mohl podle předpisu Evropské využít k investicím do moderních energetických technologií, které by zlepšily kvalitu životního prostředí. Poslanci Urban, Říman a Vojíř tvrdí, že energetické podniky určitě peníze využijí na modernizaci. Jen bude záležet na nich, jakým způsobem.

Fakticky je to norma šitá pro jeden podnik, energetický gigant ČEZ, který kontroluje většinu svého sektoru.

Novela prošla i s přílepkem, i když na jeho neústavnost a nevýhodnost upozorňoval exministr životního prostředí Martin Bursík i exministři financí Miroslav Kalousek a Jiří Rusnok.

zase potvrdil zákon, který umožňuje vyplácet podporu zdravotně postiženým ve stravenkách. I v tomto případě zřejmě vydělá jedna firma, francouzský podnik Sodexho. Obrat může ročně dosáhnout miliardy. Člověk si během poslechu či četby takových informací uvědomí, že zdaleka nejsou jediné. Během jara vlepili poslanci dva zajímavé paragrafy do zákonů, která zavádějí elektronizaci státní správy, tzv. eGovernment. Podle nich smí systém eGovernment provozovat jen Česká pošta, která má navíc právo určovat ceny za své služby. A aby nebyly spory s uživateli systému, zaplatí za ně poště ministerstvo financí, řádově dvě miliardy korun ročně.

A nejsou to ani dva měsíce, kdy se skupina poslanců v čele s Petrem Rafajem snažila prosadit zákon, podle kterého by měl stát odškodnit bůhvíproč největší českou finanční společnost PPF za to, že kdysi dobrovolně a za odpovídající protihodnotu převzala dvě zkrachovalé banky. Opět se jednalo o částku v řádu miliard.

V tomto případě Ratajův plán nevyšel, ovšem historka je zajímavá něčím jiným. Rafaj je podle týdeníku Euro hlavním kandidátem na post předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud tam nejsou kandidáti vybíráni podle pravidla "pytlák nejlepším hajným", pak to nedává žádný smysl.

V Česku existují desítky, možná stovky zmanipulovaných veřejných soutěží a pro stát nevýhodných smluv, některé rovněž v řádu miliard. Dokonce hrozí, že může vzniknout značně nevýhodná zakázka za 120 miliard.

Ovšem zmíněné případy jsou něčím přece jen zvláštní. Jednotlivé firmy jsou dostatečně silné, aby speciálně pro ně poslanci a senátoři přijali zákon, který jim vynese tučné zisky.

Nad chováním takových firem se můžeme pozastavit a můžeme je i odsoudit. Nic lepšího nezaslouží. Můžeme odsoudit i politiky, kteří obchody s hlasy ve sněmovně a v Senátě organizují a příště je nikam nevolit.

O všem problém banánové republiky je někde jinde. Nejde o to, že se někdo zmocní veřejných peněz, ale o to, že ve svůj prospěch mění právní řád. Tím se zpochybňuje celý systém demokracie v České republice, protože moc zákonodárná není být dost nezávislá na to, aby vytvářela zákony stejně spravedlivé pro všechny občany.

Česká republika má relativně dobře promyšlený postup, jak přijímat zákony. Každý návrh by měl projít připomínkami každého ministerstva, legislativní rada zhodnotí jeho právní kvality a pak vláda rozhodne, že se pošle do parlamentu. Zde zákon projde veřejnou diskusí a bývá schválen podle převládajícího politického mínění. Kdyby zmíněné zákony ČEZ, Sodexho a Česká pošta prošly tímto postupem, asi by neměly šanci. Ovšem lobbyisté zmíněných firem vědí, jak se dají pravidla obejít. Stačí deset dnů před rozhodujícím hlasováním o nějakém zákoně dodat potřebný pozměňovací návrh a výhodný paragraf projde, aniž si ho třeba někdo všimne. A když všimne, nebude se o tom dlouho mluvit a lidé nad tím mávnou rukou.

Nuže, zkušenosti posledních týdnů ukazují, že je třeba něco udělat, aby se Česko nálepky banánové republiky zbavilo. Podniky se nezmění, poslanci také ne, zbývá tedy jediná možnost, změní se předpisy na přijímání zákonů. Poslancům musí být zakázáno, aby zákony měnili tak snadno jako dosud. Třeba by mohli dávat pozměňovací návrhy, nesmělo by se o nich však hlasovat bez jejich projednání v legislativní radě vlády a ve vládě. Dnes už neexistuje argument, který by nezbytnost takového opatření vyvracel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .