Jak v Sovětském svazu málem vynalezli internet. Nadějný projekt pohřbili byrokraté
Když vynikající sovětský kybernetik Viktor Gluškov navrhl projekt počítačového plánovacího systému, zdálo se, že Sovětský svaz je na cestě k tomu, aby se stal průkopníkem internetu. Nakonec tam ale žádná počítačová síť nevznikla.
Z článku na webu Calvert Journal se dozvídáme, jak Sověti málem vynalezli internet.
Fantazii socialistů dlouho nedávala spát představa pokročilé postkapitalistické společnosti, řízené počítačovými sítěmi.
Ruský bolševik Alexandr Bogdanov roku 1909 napsal vědeckofantastický román Rudá hvězda – česky vyšel už v roce 1921. Autor v něm vylíčil vítězství komunistické utopie na Marsu.
Elektronický socialismus
Tamní společnost se podle knihy těšila materiálnímu bohatství a dostatku volného času díky tomu, že sofistikovanou plánovanou ekonomiku řídily počítače. Marťanští inženýři s mozky, připojenými ke strojům „nepostřehnutelnými a neviditelnými“ vlákny, vypočítávají vstupy a výstupy ekonomiky z kontrolní místnosti, odkud sledují výrobní přebytky a deficity.
Bogdanovův myšlenkový experiment předjímal dnešní spekulace o možnostech, které počítačové sítě otevírají pro nové formy ekonomické výměny. Paul Mason ve své úspěšné knize Postkapitalismus, vydané v roce 2015, předpokládá, že snadné sdílení informací online spolu s nástupem technologie 3D tisku vytváří podmínky pro vznik nové ekonomiky, ve které se budou moci zboží a služby směňovat zadarmo.
Také Nick Srnicek a Alex Williams v knize Inventing the Future, česky Vynalézání budoucnosti, nastiňují obraz automatizovaného hospodářství, uváděného do pohybu neviditelnou interakcí milionů online zařízení.
Hodně dnešních utopistů se inspirovalo skutečným pokusem o zavedení „elektronického socialismu“: Salvador Allende přišel v sedmdesátých letech s neúspěšným programem, který měl racionalizovat a demokratizovat plánování chilské ekonomiky prostřednictvím celostátní sítě dálnopisů.
Takzvaný „Projekt Cybersyn“ po Pinochetově puči skončil, ale díky dochovaným fotografiím řídící místnosti, fascinující svým retrofuturistickým pojetím, dodnes symbolizuje odvážnou touhu využít techniku k vybudování alternativního ekonomického systému.
Až věda dožene revoluci
Cybersyn se zrodil ve stejném období jako ještě mnohem odvážnější, ale hůře zdokumentovaný projekt: program počítačového plánování obrovské sovětské příkazové ekonomiky. Příběh „sovětského internetu“ patří mezi nejpozoruhodnější projevy sovětských ambicí využít techniku k vytvoření materiálních podmínek pro vybudování komunismu.
Zakladatele Sovětského svazu od samého počátku silně ovlivňovala strojová estetika. Lenin úspěch socialismu srovnával s elektrifikací země. Plánovači usilovali o využití fordistického způsobu výroby v nebývalém měřítku. Avantgardní designéři, architekti a filmaři tvrdili, že technika je umění a umění je technika, čteme na stránkách webu Calvert Journal.
Tyto vize ale daleko předběhly možnosti zchudlé země. Stalin se rozhodl uskutečnit program rychlé industrializace, který dal sovětské ekonomice přísnou pyramidální strukturu.
Aby to všechno zvládli, plánovači, manažeři a dělníci využívali neformální kontakty, jdoucí napříč oficiálními hierarchiemi. Oproti rozšířené představě sovětské hospodářství zdaleka nebylo přísně hierarchickou strukturou. Spoléhalo se naopak na neformální vazby a osobní prospěch.
V Chruščovově éře to ale začalo vypadat, že věda konečně dohnala staré revoluční sny. Sovětští ekonomové se inspirovali kybernetikou – vědou o informačních systémech – a začali o příkazové ekonomice uvažovat jako o reflexivním systému, který dokáže plán měnit v závislosti na nových poznatcích. Zdálo se, že vznikající výpočetní technika pro to poskytuje všechny možnosti.
Na konci padesátých let vypracoval kybernetik Viktor Gluškov podrobný návrh počítačového systému plánování: takzvaného Celostátního automatizovaného systému, známého pod zkratkou OGAS.
Virtuální měna 50. let
Gluškov navrhl doplnit ekonomickou strukturu obrovskou počítačovou sítí: zhruba 20 000 počítačů v hlavních výrobních provozech chtěl propojit se stovkami místních administrativních center, která by odesílala data do moskevského ústředí.
OGAS předjímal výpočty v cloudu, počítal s tím, že pověření dělníci, manažeři a správci by mohli vkládat informace do ústřední databáze přístupné všem uživatelům, a měl dovolit také zavedení něčeho, co bychom dnes označili za virtuální měnu. Fyzicky existující peníze by totiž díky schopnosti systému zpracovávat platby pomocí elektronických účtů začaly být zbytečné.
Celý projekt byl nepokrytě utopický. Gluškov si přál naplnit marxistický ideál racionálního ekonomického systému, řídícího se údaji, které by mu poskytovali sami dělníci.
Podobně jako inženýry, kteří vedli sovětský kosmický program, Gluškova okouzlila filozofie ruského kosmismu přelomu 19. a 20. století, hlavně představy o možném dosažení syntetické nesmrtelnosti. Gluškov věřil, že stále pokročilejší sítě jednoho dne dovolí zaznamenat osobnost, obsaženou v lidských neuronových sítích, do superpočítače.
Měřítko systému OGAS odpovídalo jeho filozofickému rozmachu: nezbytné investice se odhadovaly v miliardách rublů, počet operátorů na 300 tisíc a čas, nutný k jeho plné realizaci, na 30 let. Na počátku měl projekt podporu sovětského vedení. Gluškova roku 1962 jmenovali ředitelem nového kyjevského Ústavu kybernetiky, jednoho z dobře financovaných výzkumných center, které se mělo zabývat digitálními inovacemi.
Úředníci se zalekli počítačů
Projektu se v této fázi studené války, kdy vrcholil sovětský poválečný technologický optimismus, v éře Sputniku a Gagarina, dařilo dobře. Když se o plánech na počítači řízenou ekonomiku doslechli Američané, kterým už tak dělaly starosti sovětské úspěchy ve vesmíru, Spojené státy znásobily úsilí k vybudování své vlastní sítě ARPANET, předchůdce dnešního internetu.
V roce 1970 už se čekalo jenom na to, aby Gluškovův plán schválilo politbyro. Vzhledem k tomu, že podporu mu přislíbili generální tajemník KSSS Leonid Brežněv a předseda vlády Alexej Kosygin, zdálo se, že jde jen o formalitu. Všechno ale dopadlo jinak.
Když Gluškov vstoupil do bývalé Stalinovy kanceláře v Kremlu, aby svůj návrh formálně představil, všiml si, že Brežněv ani Kosygin na svých místech nejsou. Jejich nepřítomnost povzbudila ministra financí Vasilije Garbuzova, aby prosadil protinávrh, který šel proti samé podstatě Gluškovova projektu.
Podle nového plánu se v hlavních výrobních centrech sice měly objevit počítače, ty se ale neměly propojovat. Místo počítačové sítě měli výrobu dál řídit byrokraté. OGAS zřejmě ohrožoval příliš mnoho různých zájmů.
Když se mu ani v následujících letech nepodařilo obnovit zájem o svůj plán, propadl racionální Gluškov konspiračním teoriím. Věřil, že za jeho neúspěch můžou američtí špióni a že nouzové přistání jeho letu, ke kterému došlo krátce po zmíněné schůzi politbyra, způsobila sabotáž.
Zemřel v roce 1982. V té době sovětské vedení vidělo naději na ekonomické zlepšení spíš v částečné tržní liberalizaci. Koncept počítačem řízené příkazové ekonomiky už nebyl aktuální.
Neuspěl, protože sliboval efektivitu
Z dnešního pohledu se OGAS zdá absurdně ambiciózní. Vybudování tak obrovské sítě by vyžadovalo natolik silnou a dlouhodobou politickou vůli, kterou je stěží představitelná i v autoritářském režimu. Navíc není jisté, jestli by tehdejší počítače zvládly zpracování tak velkých objemů dat. A to ani nemluvíme o tom, jestli má smysl sám koncept příkazové ekonomiky.
OGAS byl dítětem doby, kdy bezmezná víra v moc techniky a současně potřeby studené války umožnily, aby se podobná utopie proťala s realitou.
Úspěchy sovětského kosmického programu do určité míry ospravedlňují víru tehdejších vládců SSSR, že jejich úspěchy mají doslova vesmírný rozměr. Proč tedy ale ekonomická modernizace, projekt podobného rozsahu a významu, kterému se věnovaly tisíce nejlepších mozků, tak dokonale ztroskotala?
Podle Benjamina Peterse, který o sovětském projektu počítačové sítě napsal odbornou monografii How Not to Network a Nation, Gluškovův plán neuspěl právě proto, že sliboval radikální přínos pro efektivitu plánování.
Jeho zavedení vyžadovalo, aby ho podpořila byrokracie, která měla prospěch ze ztrátového plánování – tomu by ale komputerizace celého procesu udělala konec.
Ministerstva využívala moc a privilegia, která získala díky tomu, že řídila sovětskou ekonomiku, a bála se vyhlídky, že o své postavení přijdou. Byrokraté se snažili Gluškovovy plány zmařit už celá léta před osudovou schůzí politbyra.
Sovětské byrokracii víc vyhovoval neregulovaný trh, kde jednotliví administrátoři bojovali o vliv než monolitická struktura, která by soukromé zájmy dokázala potlačit.
Poučení ze sovětského internetu
Peters poukazuje na paradox, že první civilní počítačovou síť vytvořili „kooperativní kapitalisté a ne soupeřiví socialisté“. USA uspěly ve vývoji ARPANETu díky tomu, že mezi vládou, armádou a civilními institucemi vládl duch spolupráce, který v chaotickém sovětském administrativním systému nemohl vzniknout.
Poučení ze smutného příběhu „sovětského internetu“ je, že vývoj nových technologií pro společné dobro závisí na vzájemných závazcích a efektivní regulaci. Nezbytný je právní stát, přehledná vládní struktura a koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem, čteme na stránkách Calvert Journal.
Je to příběh, který může i ve 21. století sloužit jako varování. Zatímco Gluškovův OGAS zničili vzájemně soupeřící byrokraté, „otevřený web“, který vznikl díky spolupráci mezi státem, veřejným a komerčním sektorem, se dnes rozpadá pod tíhou soukromých zájmů a dělí se na uzavřené platformy ovládané obřími korporacemi. Nedemokratické vlády je navíc využívají ke sledování vlastních občanů v dříve netušeném měřítku.
Bogdanovův román Rudá hvězda si dnes pamatujeme hlavně kvůli jeho odvážnému utopismu a steampunkovým vynálezům. Autora ale více než vymýšlení technologických novinek zajímala schopnost Marťanů moudře je využívat. Disciplinovaní Marťané uspěli tam, kde se svárlivým pozemšťanům zatím nedařilo.
Podobnými úvahami se v posledních letech života zabýval i Gluškov. Poslední knihu, kterou napsal, věnoval mladým čtenářům. Je to stručný úvod do možností počítačových sítí. Gluškov, zklamaný tím, že jeho současníci odmítli jeho velký projekt, vkládal své naděje do příštích generací, které budou dost moudré, aby umožnily technice pracovat pro společné dobro, končí článek webu Calvert Journal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
