Jak se připravit na přírodní katastrofy? Poslechněte si 1. díl podcastu Hlasy proměny II.

Mozaiku myšlenkových přístupů ke katastrofám doplňují scénáře budoucího vývoje, které představuje Zuzana Harmáčková, vedoucí Oddělení sociálně-ekologické analýzy na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Čtěte také

Znepokojení nestačí. Je klimatická změna generační problém?

„Nesnažíme se odhadnout jednu přesnou budoucnost, ale zamýšlíme nad všemi možnými způsoby, jak by se budoucnost mohla odehrát,“ říká Zuzana Harmáčková, odbornice na scénáře budoucího vývoje z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Doplňuje, že historie scénařového uvažování má své kořeny ve vojenství. Ve dvacátém století tento přístup rozvíjeli např. producenti fosilních paliv. Dnes s ním pracují nejrůznější vědecké týmy a jeho výstupy používají vlády jako podklady pro modelování řady politik a opatření.

„Na úrovni Evropské unie se scénářové uvažování využívá, pokud jsou nějaké slabé signály budoucího vývoje, které by nám mohly naznačit, co nás v budoucnosti může čekat. Před mnoha lety mohl být takovým signálem například zrod umělé inteligence,“ dodává expertka.

Jak se na katastrofy dívat?

Návod, jak se dívat na katastrofy, zejména na extrémní projevy počasí, ale i na jiné šokové změny, poskytují sociálně ekologická resilience spolu s teorií resilienčního myšlení. Jejich přednosti vyzdvihuje Anna Bromová.

„Ukazují, jak se na danou situaci dívat z různých úhlů pohledu a nezaměřovat se třeba jenom na to, co dělat ve chvíli, kdy nějaká katastrofa nastane, ale také jak se na ni připravovat a jak posilovat odolnost různých struktur, ať už je to třeba společnost nebo životní prostředí, tak aby nedošlo k velkým škodám, aby systém byl schopný dál fungovat.”

Anna Bromová, Ústav výzkumu globální změny AV ČR|foto:Zuzana Harmáčková, Člověk v tísni

Anna Bromová vyjmenovává sedm principů resilienčního myšlení: „Jedním z nich je udržování rozmanitosti a zastupitelnosti. Tam dává smysl se ptát třeba na to, jaké jiné znalosti a životní zkušenosti nás mohou inspirovat, nebo kdo jsou nějaké zranitelné skupiny a jak je můžeme zahrnout do našich úvah, což nám právě pomůže udržovat rozmanitost systému. Nebo jak posilovat vzájemnou zastupitelnost lidí.”

Další principy resilienčního myšlení jsou péče o propojenost jednotlivých systémových částí, monitorování nenápadných trendů, práce se systémovým myšlením a nepředvídatelností, podpora učení, prohlubování participace a rozvoj polycentrické správy.

Náhlé katastrofy i dlouhé vlny veder

„S prohlubováním dopadů klimatických změn se budeme potýkat s častějšími a možná vážnějšími katastrofami,“ vysvětluje environmentalistka Anna Bromová důvody, proč by snižování rizik katastrof mělo být prioritou.

Magdalena Davis, vedoucí klimatických programů, Člověk v tísni|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

„Výjimečné stavy spojené například s povodněmi budou častější. Čekají nás ale i povodně náhlého charakteru, spojené se sesuvy půdy, zároveň také častější a závažnější pomalé, táhlé katastrofy, jako jsou sucha nebo vlny veder. To není sice na první pohled vidět, ale má to obrovský vliv na fungování společnosti, zdraví lidí, životní komfort. Také na ekonomické dopady na úrodu nebo i úmrtnost,“ dodává expertka z Institutu SYRI.

„Pokud jsme v oblasti, která prošla přírodní katastrofou, nejprve se jedná o fázi humanitární pomoci, případně psychosociální pomoci,“ přibližuje proces práce po katastrofách v Člověku v tísni vedoucí klimatických programů Magdalena Davis.

„Až poté nastupuje rozvojová fáze. Tým odbornic a odborníků na klimatická témata pracuje v daném místě dlouhodobě.”

Přijmout nejistotu?

„Když například v rámci podpory obcím projednáváme přírodě blízká opatření, je důležité vytvořit k dané situaci podklad, ke kterému je svolaná veřejná debata,“ zmiňuje Magdalena Davis. „Různé úhly pohledu nám pomáhají zajistit, aby opatření byla realizovatelná,“ dodává.

Zuzana Harmáčková, odbornice na scénáře budoucího vývoje z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

„Součástí našeho světa je vysoká míra nejistoty. Kromě scénářů budoucího vývoje je důležité nejistotu přijmout a pracovat s ní. Je důležité naučit se říkat: ,Nevím‘,“ zdůrazňuje Anna Bromová.

Právě s nejistotou pomáhají scénáře budoucího vývoje. Díky nim si totiž uvědomujeme, co se bude dít dál.

Zuzana Harmáčková dodává, že díky scénářům můžeme předpovídat, jak by se mohly vyvíjet emise skleníkových plynů a teplota. Zároveň ale také to, jaké způsoby fungování společnosti by k těmto emisím a teplotám vedly.

Čtěte také

Sucho aneb Jak najít v krajině rovnováhu pro všechny?

„Z mého pohledu a z pohledu výzkumu udržitelnosti se jako nejlepší jeví scénář, kdy co největší množství lidí může žít blahobytným způsobem, ve kterém je co nejmenší množství konfliktů a problémů, které způsobují, že se lidem nežije dobře,“ vysvětluje Harmáčková scénář udržitelnosti.

Dodává, že scénář předpokládá i to, že se lidé začnou o problematiku víc zajímat a začnou být zodpovědnější.

„Technologie společně se společenskými změnami nám pomohou řešit problémy udržitelnosti,“ dodává na závěr Zuzana Harmáčková z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Kde náš klimatický podcast najdete:

Podcast Hlasy proměny 2: Mění se klima, měníme se i my můžete poslouchat na našem YouTube kanálu a ve všech běžných podcastových aplikacích (Spotify, Apple Podcasts, České podcasty).