Jak na nošení povinných nanoroušek a respirátorů? Hlavně musí těsnit a „pulzovat“ s dechem

24. únor 2021

Respirátory a nanoroušky, které je povinné od čtvrtka na vybraných místech nosit, lépe chrání před viry nositele i jeho okolí. To je jejich hlavní výhoda oproti standardním rouškám a ústenkám, které chrání hlavně ostatní lidi. Musí se ale umět nosit. Správné nasazení respirátoru nebo nanoroušky je totiž podle odborníků tím hlavním, co rozhoduje. V čem se od sebe liší a čím přesně nanomateriály chrání proti viru?

Vědci, epidemiologové i lékaři upozorňují už dlouho, že těsnost roušky nebo respirátoru je naprosto klíčová. Respirátor nebo nanorouška pod nosem má totiž nulovou účinnost. To je důležité mít na paměti zvlášť teď, když se situace zhoršuje a přichází agresivnější mutace viru.

Čtěte také

Respirátory nebo nanoroušky musí těsnit co nejvíce kolem nosu, ale i kolem tváře z boku a zespodu. Tam ale mohou u mužů překážet vousy, kvůli kterým mohou těsnit o něco méně.

Lépe sedí i těsní zpravidla respirátory, protože byly cíleně vyráběné pro dlouhodobé nošení v průmyslových provozech, na stavbě a podobně. Kromě ochrany před kapénkami mají i větší ochranu před pevnými částicemi jako třeba prach.

Proto nejsou tolik prodyšné jako nanoroušky. V těch se díky tenké nanomembráně o něco lépe dýchá, ale o to více je třeba dbát na perfektní utěsnění.

Čtěte také

Jak vysvětluje jeden z českých výrobců nanoroušek Jiří Fantík, tyto membrány fungují na stejném principu jako třeba outdoorové bundy, které na jednu stranu zadrží nežádoucí déšť, ale zároveň jsou prodyšné:

„Je to ten stejný princip. Nanomembrána má oboustrannou filtrační účinnost, takže nepustí ven, ani dovnitř. Nanomembrána je totiž taková lehká pavučina z nanovláken, kterou kapénky neprojdou.“

Kvůli tomu, že nanoroušky vypadají podobně jako klasické roušky, je potřeba hlídat, aby na nich buď byl nějaký název, který odkazuje, že jsou z nanomateriálů, nebo je kupovat u ověřených prodejců.

Hlavně utěsnit

Při jakékoli mutaci koronaviru jde hlavně o přenos kapénkami, tedy aerosolem. A ten má stále stejnou velikost, takže respirátory nebo nanoroušky pomáhají nezávisle na mutaci. Účinnost respirátorů a nanoroušek by měla být stejná, a to na úrovni FFP2, tedy minimálně na 94 až 95 procentech filtrace.

Čtěte také

Jenže to jsou čísla, na která se materiály dostaly při testech v perfektních podmínkách laboratoře. Vědci v nich respirátor nebo nanoroušku zboku i zespodu utěsní. Podle jejich zkušeností je těsnost v reálu menší než deklarovaná, jak pro Český rozhlas vysvětlil Vladimír Ždímal z Ústavu chemických procesů Akademie věd:

„Je to prostě ideální stav a testuje se pouze, jak ten vlastní materiál propouští, nebo nepropouští daný testovací aerosol. Nic to neříká o tom, jak to bude fungovat na obličeji člověka.“

I proto je naprosto zásadní utěsnění. Platí totiž přímá úměra: čím víc je maska utěsněná, tím víc se blíží deklarované schopnosti filtrovat.

Čtěte také

„Při používání samozřejmě nasazovat za gumičky za uši. Velice důležité je vytvarovat drátek kolem kořene nosu. Pokud se dobře vytvaruje a usadí, tak rouška začne při dýchání pulzovat. A tím máte důkaz, jestli rouška při dýchání správně funguje,“ radí jeden z českých výrobců nanoroušek Jiří Fantík.

A dodává, že pozor by si měli lidé dát na manipulaci a sahání dovnitř roušky. Při správném zacházení může podle různých výrobců nanorouška sloužit tři až dvanáct hodin. I u respirátorů se doporučení o délce jejich nošení různí, ale obecně to je maximálně jeden den.

Spustit audio

Související