Jak loví masožravá rosnatka

Masožravé rosnatky (Drosera) lákají hmyz na lepivé kapičky tekutiny, které se blyští na stopkách na povrchu listů. Jakmile hmyz usedne a přilepí se, začne se list kolem něj stáčet. Vytvoří tím jakýsi „vnější žaludek“, v němž je kořist strávena. Tento jev popsal už v roce 1875 slavný přírodovědec Charles Darwin. Nyní, po necelých 140 letech, vědci z Vídeňské univerzity a Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii zjistili, že za ním nestojí žádný jednoduchý reflex, ale komplexní systém chemických signálů. Prokazují to experimenty s rostlinami rosnatky kapské (Drosera capensis).

Rosnatka kapská|foto: GNU General Public License, verze 1.2, Kristian Peters

Vědci nejprve analyzovali sloučeniny, které se v listech tvoří poté, co masožravka uloví kořist – mušku drozofilu. Zjistili tak, že v místech, kde se list ohýbá, vzrůstá koncentrace rostlinných hormonů jasmonátů. Ošetření listů těmito látkami vyvolalo stejné stočení, k jakému dochází při tvorbě „vnějšího žaludku“. Naproti tomu mechanické dráždění listů nebo to, že na ně vědci položili mrtvou mouchu, žádný vliv nemělo. Stočení listů však vyvolaly tekutiny izolované z rozdrcených much. Vyplývá z toho, že polapený hmyz uvolňuje chemické signály, které zvýší hladinu jasmonátů v listech a tím vyvolá tvorbu vnějšího žaludku.

Rosnatka kapská - květ|foto: licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Michal Rubeš

Jasmonáty jsou obvykle spojovány s reakcemi, kterými rostliny čelí žravému hmyzu. Masožravky si jej během evoluce ale přizpůsobily tak, že obranný systém jim umožňuje, aby se samy staly predátory.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B