Jak dokáže užovka strávit jedovatou kořist?

19. červen 2016
Užovka stromová (Zamenis longissimus)

Mezinárodní tým vědců, do kterého patřili i badatelé z techniky ve Virginii, zjišťoval, jak se u užovek a několika dalších hadů v průběhu jednoho sta milionu let vyvinula schopnost strávit jedovatou potravu bez újmy.

Autoři studie popisují, že užovka dokáže pozřít třeba mloka tarichu skvrnitou, jejíž jed by dokázal zabít několik lidí.

Schopnost strávit jedovatou kořist se u užovek budovala postupně, nejdřív začaly mít odolné nervy, pak svaly. Díky tomu dokážou odolat tuhnutí svalů a paralýze, které jed vyvolává.

Předkové užovek tuto schopnost získali před téměř 40 miliony let. Když mlokům v nějaké etapě evoluce jedovatost ubyla, užovky se tomu přizpůsobily a naopak. Autoři studie zjišťují, jak tyto obranné mechanismy proti jedům fungují u ptáků.

Obrana před predátory

Zvířata se v evoluci učí jedovat potravu nepožírat poměrně dlouhou dobu. Mlok se, podobně jako jiná zvířata, jedovatostí zřejmě brání tomu, aby jako zdroj potravy sežrán predátory.

“Hadi postupně sbírali mutace v sodíkových kanálech, na které jed z tarichy působí, až se jich nasbíralo tolik, že jed přestal působit,” vysvětluje mikrobiolog Peter Šebo.

Koňská séra

Jedním ze způsobů, jak zastavit otravu krve jedem, jsou koňská séra. Jejich význam je velký například v Indii, kde mnohdy můžou zachránit život.

Hadí jed

“Kůň je veliký, má velké množství krve a díky tomu určitou dávku jedu přežije, na rozdíl od člověka, kterého by to zabilo, “ doplňuje biolog.

Princip výroby séra je založen na tom, že imunitní systém na jed reaguje. Vytvoří se protilátky, které se pak z koňského séra izolují. Upraví se a dají se podat jako akutní pomoc po hadím ušktnutí. Takto vyrobené sérum možné je skladovat i řadu let.

Strach z hadího ušktnutí

Při setkání s jedovatým zvířetem má člověk instinktivní tendenci spíš utéct. “I lidoopi, když vídí hada, jsou vzrušeni, dá se říct, že se bojí,” říká zoolog Evžen Kůs.

Dodává, že podobně byl nastaven i náš dávný příbuzný Australopitékus. V běžném životě ale zároveň dokážeme zpracovat řadu nepříjemných věcí, které konzumujeme v potravě. “Všechno to závisí na stavbě těla a systémech, které se trávení účastní,” říká mikrobiolog Peter Šebo.