Izraelský premiér navrhuje zrušení osad v pásmu Gazy

Ještě loni v létě zdůrazňoval nutnost izraelské bezpečnostní přítomnosti v této oblasti a varoval, že jednostranné stažení by vedlo k dalšímu terorismu. Teď však prohlásil, že si za svým novým rozhodnutím stojí a prosadí je, i kdyby měl vyměnit vládu. Dospěl prý k názoru, že pro bezpečnost Izraele má zásadní význam naopak vyklizení pásma Gazy a že by zde v budoucnu žádní Židé žít neměli. Izraelská média označují změnu jeho celoživotního postoje za obrat o 180 stupňů.

V pásmu Gazy se nachází 21 osad, z nichž 17 nejjižnějších chce Šaron zrušit a během dvou let přestěhovat jejich sedm a půl tisíce obyvatel na izraelské území. Stejný osud by měl potkat i tři osady na severu Západního břehu. Některé existují mnoho desítek let a vyrostly v nich tři generace Izraelců, kteří zde žijí v neustálém ohrožení života. Podle statistik utrpěly tyto osady jen v posledních třech letech více než 4000 zásahů minometnými střelami a raketami Palestinců. Osadníci je vybudovali na popud a s podporou své vlády, která jim dlouhá léta slibovala, že jejich domovy nikdy nezruší. A teď chce každé rodině nabídnout zhruba půl milionu dolarů, aby odešla a začala znovu jinde.

Evakuace, anebo spíše relokace, jak to Šaron nazývá, má být součástí jeho nedávno zveřejněného plánu na jednostranné odříznutí Izraele od palestinských území, které je podle něj nutné pro bezpečnost židovského státu. Zrušení osad je jedním z požadavků palestinské samosprávy i teroristických organizací, ale ty kupodivu žádnou zvláštní radost neprojevily. Islámský džihád i Hamas Šaronovo rozhodnutí označily za vítězství svého ozbrojeného boje, tedy terorismu, ale zdůraznily, že násilnosti stejně neukončí. I palestinský předák Jásir Arafat jaksi pozapomněl, za co vlastně tolik let bojuje, a vyjádřil se o Šaronově plánu s opovržením.

Nejásají však ani Spojené státy. Pokud by se Izrael od palestinských území důsledně oddělil, musely by Palestince částečně podporovat samy, zatímco dnes tak činí izraelská ekonomika. Stejné obavy mají i sousední Egypt a Jordánsko, které se bojí masového příchodu nezaměstnaných Palestinců bez práce v osadních průmyslových sklenících, továrnách a balírnách. Zejména Egypt má proto eminentní zájem na tom, aby židovské osady v pásmu Gazy zůstaly. A Američany by navíc jejich evakuace zřejmě stála i spoustu peněz, které by na nich Izrael požadoval.

Šaronovo rozhodnutí však provází nesouhlas především izraelských politiků a části veřejnosti. Někteří pochybují, že to Šaron myslí vážně, jiní jej obviňují, že se jen snaží odvrátit pozornost od svého dalšího úplatkářského skandálu. V premiérově vládní koalici panují čím dál větší rozpory a Šaron v pondělí jen taktak přestál hlasování o důvěře v parlamentu. Představitelé ultraortodoxních náboženských stran, ale i někteří levicoví politici tvrdí, že evakuace osad by byla zbytečná prémie teroristickým organizacím, poškodila by národní bezpečnost a vystavila palestinskému ostřelování města hluboko na izraelském území.

Veřejnost v Izraeli je rozpolcená. Podle průzkumu deníku Jediot achronot souhlasí s opuštěním osad, které vyžadují nákladnou vojenskou ochranu před palestinskými útočníky, 59 procent obyvatel a podle serveru Jerusalem Post 51 procent.

Prozatímní předseda opoziční Strany práce Šimon Peres Šaronovi jízlivě pogratuloval k přijetí politiky opozice, ale skepticky zapochyboval, že Šaron svá slova splní. Radost tak projevil pouze palestinský premiér Ahmad Kurája, který Šaronův úmysl označil za dobré znamení a utopicky zadoufal, že bude následovat i zrušení židovských osad na Západním břehu. Neprodleně zmocnil šéfa svého úřadu k setkání s jeho izraelským protějškem za účelem přípravy své vůbec první schůzky s Šaronem, kterou doposud podmiňoval zastavením výstavby ochranné zdi. Izraelská média se však shodují, že Šaronovo oznámení bylo pro Kuráju pouze vhodnou záminkou, aby mohl podlehnout tlaku Spojených států a Egypta a s Šaronem se konečně sešel.

Vyklizení osad musí schválit vláda i parlament. Šaron se dokonce nechal slyšet, že se nebrání ani referendu. Ať už své rozhodnutí prosadí nebo ne, analytici se shodují v jednom: vyklizení osad poprvé oficiálně nejen připustil, ale také navrhl člen pravicové vlády, ba dokonce premiér, a to podle nich signalizuje jisté vystřízlivění z dosud nekompromisního postoje vládní strany Likud. Tento nový náznak by tak mohl zpevnit půdu pod nohama každého příštího izraelského vůdce, který bude chtít s Palestinci jednat o míru.