Ivan Štern: Kde je ten hrdý polský národ?

28. prosinec 2017

Polský prezident Andrzej Duda v reakci na obvinění Polska evropskou komisí, že reformou soudního systému demontuje polský právní stát, na nic už nečekal a trucovitě podepsal poslední dva zákony týkající se soudů.

Původně u nich avizoval veto. Uzavřel tak kruh své vzpoury vůči vládnoucí straně Právo a spravedlnost, i jemu nadřazené. Vzpoura započala zkraje letošního léta vetem proti těm samým zákonům, které před pár dny nakonec podepsal. Vzbudil tak jisté naděje, že částečně, byť na poslední chvíli zabrání celkové demontáži polského právního státu, jak je o ní přesvědčena nejen polská opozice, ale i evropská komise.

Ten den, kdy do Varšavy dorazilo sdělení z Bruselu, že komise zahajuje proces podle článku 7 evropské smlouvy, mající za cíl volat herezí nakaženou členskou zemi k demokratickému pořádku, měl Duda na vybranou dvě možnosti: Oba zákony vetovat a vrátit je parlamentu k přepracování, a tím celý zahájený proces podle článku 7 ukončit, anebo, jak nakonec učinil, podepsat je Evropě navzdory.

Varování se mu přitom dostalo z úst nejpovolanějších. Od předsedkyně Nejvyššího soudu, Malgorzaty Gensdorf. V otevřeném dopise připomíná neduživou polskou demokratickou tradici. Ta neumožňuje, aby především v takové oblasti, jakou je soudnictví, byla na její vrub posilována moc výkonná. Riziko deformace právního státu, tedy ochromení demokracie a nastolení státu autoritativního je proto extrémně vysoké.

Polský premiér Mateusz Morawiecki se svou předchůdkyní Beatou Szydlovou

Nedosti na tom. Nedávno nově instalovaný předseda vlády Morawiecki, který nahradil Beatu Szydlovou, Kaczyńskému a jeho straně totálně oddanou z důvodů neznámých, a který zpočátku vzbuzoval záchvěvy naděje obratu k lepšímu, naplnil standardní očekávání a označil zákony měnící krajinu polského soudnictví za jeho demokratizaci. Brání údajně oligarchizaci soudů.

Únava nahradila hrdost

Výčet záhad, které v polské politice přinesl letošní rok, tím není rozhodně vyčerpaný. Záhadný je samotný postoj polského národa. Na výměnu v čele vlády, kdy přišel o oblíbenou paní Beatu a dostalo se mu záměnou za ni chladného technokrata, reagoval vzrůstem sympatií pro Jaroslawa Kaczyńského, velkého kormidelníka všech běžících proměn. Jeho strana by nyní ve volbách získala celých 50 procent voličské přízně.

Komentátor se musí ptát, kam zmizel ten hrdý a nezlomný polský národ, jenž sebou nyní nechává tak orat? V době krajní nesvobody, kdy ostatní komunismem stejně znevolněné národy se snažily nanejvýš přežít, v Polsku pomalu každých pět let vybuchovala významná stávka anebo protirežimní vzpoura.

Polský venkov na rozdíl od venkovů sousedních celých 40 let útlaku vzdoroval zarputilé snaze komunistů o jeho kolektivizaci. Za cenu nicotných možností vlastního rozvoje si udržel alespoň svobodu soukromého podnikání.

Ivan Štern

Nyní jakoby dílem dobrovolně, dílem rezignovaně strkal hlavu do ohlávky. Nejde tu jen o omezování občanských svobod, ale i o omezování svobody podnikání. Nový předseda vlády do funkce nastoupil s plánem podřídit polskou ekonomiku vůli státní administrativy.

Možná je na vině únava z řady na sebe navazujících zklamání, která pronásledovala Polsko celé 20. století; únava, co v důsledku nahradila polskou hrdost nynější trucovitostí. Nevím.

autor: ern
Spustit audio