Ivan Štern: Internacionála pravicového extremismu
Byly to sice jen komunální volby, přesto většinu odevzdaných hlasů dostali španělští lidovci. Vládnoucí sociální demokraté naopak oslabili. Ministerský předseda Pedro Sánchez proto napodobil postup, který se před léty málem zdařil německému sociálnědemokratickému kancléři, Gerhardu Schröderovi.
Jeho sociální reforma se v roce 2004 loučila se zaopatřovacím státem a nahradila jej státem, který měl lidi potřebné stavět na vlastní nohy. Vyvolal tak masové protestní hnutí, podnícené postkomunisty a radikálně levicovými tradicionalisty ve své straně.
Čtěte také
Uspíšil proto vstřícně pád vlastní vlády a vyhlásil předčasné volby. Šlo o úprk dopředu. Volby prohrál o fous. Vítězní křesťanští demokraté byli nuceni, jiná možnost se nenabízela, s ním sestavit vládu velké koalice. Reforma tak dostala fakticky zelenou.
Pedro Sánchez v případě úprku dopředu na španělský způsob to má jednodušší. Parlamentní volby, plánované v prosinci, přesunul už na konec července. Doufá, že stále mocnější pravice a s ní i pravice extrémní tak rychle dechu nenaberou, aby zvrátily voličské preference, a že sociální demokracie zůstane u vlády.
Zpřísnění a zrychlení azylových řízení
I když na konci května řecký konzervativní premiér Kyriakos Mitsotakis, mající na svědomí zchudnutí Řeků, za to pohádkové bohatnutí bankéřů a finančníků, s přehledem vyhrál volby a do pozadí zatlačil dosud silnou levici, odmítl představu, že by měl, má-li vládnout parlamentní většinou, jít do koalice. Vyvolal proto nové volby a naplánoval je už na konec června.
Čtěte také
Konec července a volby ve Španělsku ukáží, zda trend, jenž je patrný po celé Evropě, se dotkne i Iberského poloostrova a zda i zde dostane slovo pravicová až extrémně pravicová internacionála. V řadě zemí už teď rozežírá základy demokracie. Jejím novodobým Herostratem je maďarský premiér Viktor Orbán. Počínaje Švédskem, Finskem, Polskem, do jisté míry námi a Německem, Rakouskem, Holandskem, Francií, Itálií, Řeckem a možná i Španělskem, v jeho duchu vzlínají antidemokratické spodní proudy.
Tmelem internacionály jsou uprchlíci. Dosud jalová řešení uprchlického problému u některých států, jako jsou Řecko, Itálie a nakonec i Španělsko, vyvolávají politickou frustraci. Táhnou na vlastním hrbu tíhu uprchlických vln a málokdo jim nabízí pomocnou ruku.
Proto je potěšitelné, že ministři vnitra odhlasovali nově navržený azylový pakt. Obsahuje zpřísnění a zrychlení azylových řízení a vynucenou solidaritu. Za odmítnutého uprchlíka s přiznaným právem azylu příslušná země zaplatí zhruba 20 tisíc eur.
Autoři paktu spěchají. Měl by jej přijmout ještě parlament stávající. Jejich úprk dopředu žene skepse, vyvolaná zmíněnou internacionálou. Obávají se, že po volbách příští rok výrazně ovládne evropský parlament. O paktu i tak nedokonalém si pak Evropa bude moci jen nechat zdát.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
