Ivan Hoffman: Vyhlížení dědiců
Kostel s největším počtem gotických křídlových oltářů stojí nepravděpodobně ve východoslovenském Bardějově. Před 30 lety jsem je fotografoval a měl jsem na jednu noc baziliku svatého Egídia sám pro sebe.
Přenášel jsem stativ s fotoaparátem a halogenové reflektory od oltáře k oltáři a děkoval osudu za to, že si v éře reálného socialismu mohu užívat temného středověku.
Čtěte také
Za skvělé tabulové malby vděčí bardějovská bazilika minor bohatým obchodníkům, kteří v době největšího rozkvětu města dávali okázale najevo svou zbožnost. O kostel ovšem vzorně pečovali i ateisté, kteří si byli vědomi ceny dědictví po středověkých stavitelích. Svatý Egídius byl zrestaurován coby svědek zašlé slávy města, ve kterém to před 30 lety celoročně vypadlo jako po sezóně.
V červnu 1991 jsem se v tom důvěrně známém prostoru octnul jako novinář. Bardějov hostil mezinárodní konferenci o západní pomoci střední a východní Evropě a do kostela vstupoval americký viceprezident pronést projev. Byl jsem svědkem incidentu, když se člen jeho ochranky chystal zastřelit člověka, co toužil Danu Quaylovi potřást rukou a protože neuměl anglicky, usmíval se na bodyguarda, kterým mu v překladu říkal: Ještě krok a zastřelím tě.
V létě 2002 jsme s mou ženou v Bardějově jednu noc přenocovali v penzionu, s jehož majitelem jsme se dali do řeči. O tom, jak město za posledních deset let zkrásnělo, ale také o měnící se skladbě jeho obyvatelstva. Výrazně přibylo Romů. Podnikatel nám řekl: „Snažíme se to tady všechno opravit, abychom jednou cikánům Bardějov odevzdali v perfektním stavu.“
Možná v té větě byla lehká ironie, ale podnikatel vypadal, že je realisticky smířen s demografickou prognózou. Znělo to vlastně politicky korektně. Jako když jsou dnes Rakušané smířeni s tím, že Vídeň v perfektním stavu odevzdají muslimům.
To, že svatého Egídia zdědí Romové, má logiku. Spirituálně měli ke kostelu vždy blízko. Pamatuji, jak mi farář v Levoči líčil Romy obklopující svatého Jakuba jako své nejmilejší ovečky. Protiklad okázalé chladné gotiky a nespoutaných divokých katolíků může fungovat. Ať už to je ale jakkoli, přítomnost je budoucím dědictvím těch, kteří mají děti. Jinak to ani být nemůže.
Související
-
Ivan Hoffman: Skladové karty
Držel jsem v ruce roztržený klínový řemen a řekl jsem si, že než obtěžovat pana Omelku, kterému vozím na opravu porouchané stroje, pokusím se tentokrát opravit sekačku sám.
-
Ivan Hoffman: Věčný úpadek světa
Mám pocit, že o úpadku společnosti a světa vůbec slýchám celý život. Mělo by z toho plynout, že v minulosti bylo dobře nebo lépe, jenomže žádný takový moment si nevybavuji.
-
Ivan Hoffman: Auto od myslivce
Tento příběh z natáčení už vyprávím nějakých dvacet let. Je z doby, kdy jsem co chvíli moderoval debaty politiků ze studia Českého rozhlasu ve Sněmovně. A je o myslivcích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
