Ivan Hoffman: Všechno o sněhulácích
Vnučka Zoe pozorně zkoumala fotografie zasněžené krajiny, které jsme jí právě přes WhatsApp poslali na druhý konec světa do třicetistupňového vedra. „Kde je snowman?“ zajímala se, neboť zima bez sněhuláka nedává dětem smysl. Postavit kvůli Zoe z prvního nečekaného a po pravdě i nechtěného sněhu sněhuláka nás jaksi nenapadlo.
Navíc jsme si okolnosti kolem stavění sněhuláků nedokázali přesně vybavit. Kde jsme jako děcka sehnali na hlavu hrnec? Jak to bylo s mrkví na nos a s uhlím na oči? A jak se vlastně řešila ústa?
Čtěte také
V češtinářském pojednání o slovu sněhulák (jedná se o životné podstatné jméno, přičemž životnost, jak známo, ovlivňuje psaní koncovky přísudku v minulém čase) jsem narazil na tvrzení autorky, češtinářky, že „postavit sněhuláka umí snad každé malé dítě“.
Sněhulák je empatická bytost
Má žena si ovšem vzpomněla, že jako děti sněhuláka postavit nesvedli. Na spodní kouli totiž nedokázali zvednout kouli prostřední. Bylo to nad jejich síly.
Čtěte také
V anglickém návodu, jak konstruovat snowmana, se navíc uvádí, že je rozdíl mezi severoamerickým sněhulákem pozůstávajícím ze tří koulí a britským, který je pouze ze dvou, přičemž spodní prezentuje tělo a horní hlavu. Nic včetně sněhuláka zkrátka není tak jednoduché, banální, jak to na první pohled vypadá.
Věčně tajícím sněhovým panákem se seriózně zabývají historici, kteří první zmínku o něm našli z roku 1380. Ví se, že nejstarší známá fotografie sněhuláka je od Mary Dillwynové z roku 1853. U nás za standard platí sněhulák podle Josefa Lady. Zda jeho venkovská elegance odolá globalizaci, se ale teprve uvidí.
Sníh za okny má pro stavbu sněhuláka ideální konzistenci. Potíž je ve špatném načasování. Na zimu je brzy a nebylo by chytré jí sněhulákem přivolávat, respektive fixovat. Navíc by tomuto veselému sněhovému chlapíkovi určitě nebylo příjemně v našem lockdownu.
Je naštěstí bytostí pouze životnou, nikoli živou, takže mu nehrozí ani covid, ani vakcinace. Sněhulák je ovšem bytost empatická, citlivá na blbou náladu. Necítil by se tu komfortně.
Autor je komentátor Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
