Ivan Hoffman: Sucho v době pandemické
Rád čtu články o suchu. Čerpám z nich satisfakci, že jsem loni zbytečně neinvestoval nezanedbatelný finanční obnos a spoustu fyzické dřiny do zakopání nádrže do země u domu.
Přivádíme do ní vodu ze střechy a tu pak přečerpáváme i do dvou plastových kontejnerů, takže v ideálním případě disponujeme slušnou rezervou 5,5 kubických metrů dešťovky.
Čtěte také
Dle Murphyho zákona, anebo obyčejného zákona schválnosti, měla být má práce znehodnocena pravidelnými vydatnými srážkami, které by zalévání záhonů a první pomoc stromům a keřům činily zbytečností.
Zatím ovšem zákon schválnosti funguje rozpačitě. Vydatně neprší. Alespoň tedy ne na naši střechu. Jelikož ale neprší vůbec, hrozí, že budou nádoby brzy zbytečné z jiného důvodu: Dojde v nich veškerá nastřádaná voda.
Osvědčeným způsobem, jak přivolat déšť, je rozepisovat se o katastrofálním suchu. Činí tak pravidelně například pan ministr Brabec, který má řadu nápadů, jak vodu v krajině udržet.
S rýčem a lopatou
Čtěte také
Když už to ale vypadá, že by mu kolegové ve vládě mohli dát zapravdu a nasměrovat nějaké miliardy třeba do obnovy či budování rybníků, vždy nakonec zaprší. A v dešti rybník nevypadá jako priorita.
Byl by v tom čert, aby nakonec nenapršelo i u nás na kopci. A když se tak stane, měli bychom mít pro ten případ vyhloubené alespoň zahradní jezírko, když ne rybník. Aby podle pana ministra voda nepřišla nazmar. Doba je jezírku příznivě nakloněna: V pandemické krizi se ušetří za dovolenou, za benzín, za útratu v restauracích.
Také není třeba se v izolaci draze šatit. Nemluvě o tom, že je příjemné se protáhnout na čerstvém vzduchu s rýčem a lopatou a nějak to čekání na kalamitu konstruktivně vyplnit.
Jinak je tomu se suchem, jako se vším. Relativní. Zatímco jedni bědují, podle jiných, například podle šéfa Agrární komory „jsou pole v ideálním stavu a jestli to nepokazí extrémně teplý červen, hrozí výborná sklizeň“. Cituji důvěryhodného kolegu, který s panem Jandejskem rozmlouval někde na Vysočině, kde zrovna jemně a dlouze pršelo, zatímco u nás zase nic.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
