Ivan Hoffman: Skloňování Ukrajiny
Situace na Ukrajině je natolik dramatická, že se k ní politici nemohou nevyjádřit. Jelikož je ale také málo přehledná, vyjadřují se nepřehledně. Evropa unisono odsuzuje násilí a vyzývá k dialogu, ale prstem raději moc neukazuje, neboť jakoukoli dohodu spolehlivě znemožňují opoziční pravicoví radikálové.
Česká diplomacie se přidává k obecné kritice ukrajinského prezidenta, kterému připisuje politickou odpovědnost za to, kam nechal situaci zajít. Současně ale slyšíme mluvit české europoslance o tom, že klíč k řešení situace nemá Janukovyč, nemá ho nesourodá ukrajinská opozice, nemá ho EU, USA ani Rusko. To jediné, co všichni mají, jsou jejich vlastní zájmy.
Evropský postoj k Ukrajině osciluje mezi pocitem, že Ukrajina je ekonomickou příležitostí, kterou by byla škoda propást, a mezi obavou z toho, že Ukrajina je příliš velkým soustem a tedy i rizikem, které by bylo neprozřetelné podcenit. Potíž je pak v tom, jak získat Ukrajinu a nepřijít přitom o Rusko, se kterým máme vzájemně výhodný byznys. Nestabilita na Ukrajině může být zajímavá leda za mořem, kde se intrikuje proti Rusku v rámci tradičního velmocenského soupeření.
Je jasné, že Ukrajina není problémem jen sama sobě. Ve chvíli, kdy se v ulicích Kyjeva střílí ostrými, by nebylo politicky prozíravé podporovat demonstranty, kteří zabíjejí policisty, respektive vládu, která posílá policisty s ostrými náboji na demonstranty. Cestou z bludného kruhu násilí může být jenom perspektiva předčasných voleb, ve kterých sami Ukrajinci rozhodnou o svém dalším směřování. O Ukrajinu zmítanou občanskou válkou Evropa zájem nemá. Důsledkem nestability by byly ekonomické ztráty, bezpečnostní rizika, humanitární krize, zkrátka nic, na čem by se dalo vydělat. Není chytré pomáhat Ukrajincům přiléváním oleje do ohně. V našem i evropském zájmu je situaci moderovat, zprostředkovat smír, kompromis a především zastavení palby.
