Ivan Hoffman: Právo na opravu
Přístroje, které záhadně kolabují, jakmile u nich vypršela záruka, patří ke koloritu doby. Často za to mohou součástky s plánovanou trvanlivostí. Ve Francii už pár let platí zákon, podle kterého je obsazení součástky s plánovanou čili omezenou životností trestným činem.
Za plánované zastarávání, které záměrně omezí dlouhodobé užívání výrobku za účelem ekonomického obohacení, jsou dva roky vězení a pokuta 300 tisíc eur. Jenomže zprávy o uvězněných vývojářích a výrobcích věcí, co schválně nevydrží, jaksi chybí.
Čtěte také
I když se hodně diskutuje o právu na opravu, které by přimělo výrobce k odpovědnosti za své zboží, výdělek obchodníků se bude vždy odvíjet od prodeje nových věcí a tomu bude odpovídat jejich kreativita ohledně způsobů, jak opravy toho starého zkomplikovat.
Nejlepší je přesvědčit spotřebitele, že se oprava nevyplatí. Například tím, že se předraží náhradní součástky nebo že oprava trvá věčnost. Cesta do peněženky spotřebitele vede samozřejmě přes jeho hlavu. Jde o to ho přesvědčit, že nové je lepší, i když je horší.
Revoluce jako cesta?
Je to mimochodem podobné jako u politiky. I politický marketing operuje s mantrou, že konkurenční režimy jsou nereformovatelné a než trpět zdlouhavou evolucí, je lepší revolučně se zbavit starého a zařídit se nově na zelené louce.
Podle této logiky se u nás účtovalo s údajně nereformovatelným kapitalismem v roce 1948 anebo s údajně nereformovatelným socialismem po roce 1989. V obou případech se politici dostali k moci stejně jako ti byznysmeni do peněženky spotřebitele: přes voličovu hlavu.
Takto v srpnu pak máme příležitost výročně si připomenout, jak to dopadlo s politickým pokusem o opravu vadného režimu v roce 1968. Neprošlo to. Pro produkt, který by byl spotřebitelsky komfortní tím, že by kombinoval svobodu se solidaritou a konkuroval tak ruskému komunismu a americkému kapitalismu, nebylo na trhu místo.
Když se dnes řeší, jak zachránit klimaticky kolabující svět, opět zde máme revolucionáře, co nás přesvědčují, že nové je lepší, i když je horší. Názor, že postačí opravit, co je vadné, se jako vždy přehlíží jako konzervativní, nedostatečný. Jako vždy a jako se vším ale platí, že hodnotu má jenom to, co lze opravit. Je jen jedna cesta z krize. Něčím kvalitním nahradit součástky s plánovanou životností.
Autor je komentátor Deníku
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
-
Toulky první republikou 26-50
Jitka Škápíková, Petr Vodička, Petra Tanclová, Tomáš Pánek, Dušan Radovanovič, Ivan Malý, Ondřej Nováček, Karolína Stegurová, Michal Dlouhý, Miloš Vaněček -
100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností
Miloš Šenkýř, Tomáš Kremr -
Díky za každé nové ráno
Halina Pawlowská
