Ivan Hoffman: Opožděný smích
Ty hodně staré vzpomínky z mládí, kdy člověku bylo šestnáct, jsou ostré a věrné, odlité do paměti jako z bronzu. Navždy. Až je škoda, že už pro ně zbývá jen nepočetné publikum pamětníků. Nemá ale cenu zlobit se na mladé, že je vzpomínání starých v lepším případě nudí a v horším otravuje. Konec konců i oni na tom jednou budou jako vypravěči obtížně sdělitelného stejně.
Čtěte také
Když teď zemřel Milan Lasica, vybavil se mi letní podvečer roku 1968 v Bratislavě, kde jsem byl na prázdninách z Prahy. Bratranec mne vzal na motorce do centra města na nádvoří Staré radnice. Hrál tam Traditional Club a s jazzmany se střídali na podiu Lasica se Satinským, kteří vedli absurdní dialogy.
Všechno to tenkrát bylo poprvé. Poprvé jízda na Jawě pětistovce, poprvé jsem slyšel a viděl hrát tradiční jazz a poprvé jsem se smál dialogům, které jsem některé později uměl odříkat zpaměti.
Smích tě přejde
Čtěte také
Kdo tam tehdy byl, určitě se mu zmíněné představení vybaví díky kuriózní situaci, kdy v publiku seděla cizinka s tlumočnicí. Tlumočnici vždy chvíli trvalo, než cizince přeložila, čemu se smějeme. Proto se do ticha, ve kterém už jsme naslouchali pokračování dialogu, co chvíli ozval sólový výbuch smíchu, kterým pak zmíněná cizinka nakazila ostatní, včetně účinkujících.
Bylo to léto, kdy končilo něco, co ještě ani pořádně nezačalo. Už za pár dnů měly projíždět našimi ulicemi cizí tanky. Kvůli nim pak polovina jazzmanů z Traditional Clubu emigrovala do Švýcarska. Přišlo jim, že tady chcípnul pes.
Dobrý jazz se tu ale naštěstí hrát nepřestal a Lasica se Satinským si nepřestali vyměňovat absurdní repliky, inspirované absurdní realitou. Být v opozici je pro umělce terno.
Stále slyším ten opožděný smích, nesoucí se letním večerem, který legraci učinil legračnější, přestože vlastně rušil. Lasica se Satinským svému divákovi kdysi vtipně napsali o smíchu:
„Neboj se, dnes večer se budeš smát. Ale neboj se, nezůstane ti to. Představení skončí, vyjdeš ven do života a smích tě přejde.“
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.