Ivan Hoffman: Opravený stroj času

17. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Staré audiokazety v krabici
0:00
/
0:00

„Do Vánoc to určitě nebude,“ řekla mi loni v polovině listopadu slečna v servisu elektroniky na dotaz, zda mi svedou opravit audiověž z roku 1995. „Jsme zavaleni záručními opravami, které mají přednost.“ I takto vypadá dobrá zpráva, neboť jsem čekal odpověď typu: „Vraťte se do hrobu, vykopávkami se nezabýváme.“ Po Vánocích jsem byl vyzván, ať se obrním trpělivostí.

V polovině ledna jsem pak k telefonu dostal technika, který se mi omluvil, že je zavalen záručními opravami. O můj nefungující přehrávač magnetofonových kazet ale projevil zájem a slíbil pátrat po náhradních dílech.

Čtěte také

Řekl jsem tomu sympatickému muži, že má u mne v případě úspěchu jako bonus láhev slivovice. A v polovině února byl ten starobylý zázrak techniky funkční. „Považuji vás za restaurátora,“ ukláněl jsem se technikovi.“ „To jsem, ale naštěstí nešlo o dřevěný gramofon!“

Vynesl jsem ze sklepa krabici, ve které dlouhá léta hybernovaly audiokazety. Budou jich možná tři stovky a zatím jsem jich zkontroloval a popsal třicet. Je v nich nepořádek, ale takový, který člověka baví uklízet.

Ztratit se v něčí paměti

Ukázalo se, že vkládám vzpomínky do opraveného stroje času. V krabici od banánů skončily pohromadě nahrávky předpřevratové s popřevratovými, jsou tam písničky, které si děti zpívaly v autě, záznamy z pradávných koncertů ale i stará práce: Rozhovory s politiky, co dávno dopolitikařili, a rozhlasové pořady, ke kterým se člověk normálně nevrací, protože na to, co je „over“, není čas.

Čtěte také

Nyní ovšem o čas nouze není a ve světě, který nemá valnou budoucnost, je terno, že má skvělou, byť neopakovatelnou minulost. Narazil jsem třeba na kazetu od Pavla Dobeše. Je to záznam jednoho z jeho prvních koncertů, kde ještě netuší, že zpívá evergreeny! A našel jsem kompilaci toho nejlepšího od Mňágy a Žďorp, kterou jsem si sestavil do auta.

Vzpomínám, jak jsem ve Valmezu u Petra Fialy obdivoval jeho šatní skříň plnou vzorně seřazených magnetofonových kazet. „Cesta vede dál, já už jsem zaparkoval,“ zpívá Fiala tak, že mu to nešlo nevěřit. Měl přitom před sebou dalších patnáct studiových alb a pět výběrů.

Ivan Hoffman

Při uklízení kazetové minulosti se mi už ale stalo, že jsem na jednu kazetu musel napsat „neznámý folkový zpěvák“. Ztratit se v něčí paměti je hrozba, kterou žádný stroj času neodvrátí.

Navíc ne všechno, co umře, má smysl křísit k životu. Úklid je i příležitostí rozloučit se s tím, čeho by nebyla škoda, kdyby nikdy nebylo. Neživé nechat po smrti, aby nezdržovalo od nesmrtelného.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio