Ivan Hoffman: Loňská tráva
Před lety jsme se rozhodli poradit přírodě na hranici našeho pozemku remízek. Nechtěli jsme hledět na poplastované pletivo proti nebi na horizontu. Proto teď před plotem vede ohrada, kolem které mlsně hlídkují kozy vždy, když je šance, že k nim vítr nachýlí haluze nějakého stromku či keře.
V písčité kamenité půdě se rychle uchytil rakytník, hlohyně šarlatová a český olivovník neboli hlošina úzkolistá.
Čtěte také
Naproti tomu muchovník, svída, černý jeřáb, jeřabina či líska dlouho pouze živořily a k životu se příliš neměly ani nenáročné habry. To se ale změnilo loni, kdy po suchých letech začalo opět pršet. Remízek ožívá a řekl si o naši péči.
Takto na prahu jara se hodí vyhrabat loňskou trávu, protože kam nesmí koza, tam musí s hráběmi člověk. A u plotu nás zastihl mladší muž, náš nový soused. Už jsme o sobě věděli z internetu. My jsme se podívali, co ve světě staví, a on má představu, jakého má za souseda autora.
Čtěte také
Teď jsme ale společně hleděli do kraje a bylo hezké slyšet, že na pozemcích, které vedle nás koupil, se už nebudou rozprašovat chemikálie. Letos naposledy kombajny za naším plotem sklidí, co je družstevně zaseto, a pak už se půda, otrávená zemědělci, bude sedm let vzpamatovávat coby louka, aby na ní šlo v budoucnu dopěstovat něco zdravého.
Soused nám rukou ukazoval, kam se chystá sázet ovocné stromy, staré původní odrůdy, kudy povede lipová alej kolem příjezdové cesty, a uklidnil nás, že nebude stavět na patro, takže si nebudeme koukat do oken. Shodli jsme se, že tímhle covidem vše nekončí, a vzájemně se ujistili, že na hektarech, o které se budeme starat, svět bude v pořádku.
Dohrabali jsme pak loňskou trávu v dobrém rozmaru, protože mít slušného souseda je hned ta druhá nejlepší možnost, která vás může potkat na polosamotě. Ideální je samozřejmě nesousedit s nikým a integrovat se pouze s apolitickou, konzervativní, lokální faunou a flórou, která zde byla před člověkem a zůstane i po něm.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
