Ivan Hoffman: Noční panna
Rok co rok netrpělivě kontroluji místo, kde z loňských semen vzejde noční panna. I letos už je její stanoviště pečlivě vypleto tak, že jednotlivé rostlinky vyrůstají zhruba v deseticentimetrovém rozestupu. A blíží se léto, kdy noční panna předvede, čemu vděčí za své jméno.
Na rozdíl od většiny květin, které na večer zavírají krám, noční panna rozkvétá až ve velmi pozdním odpoledni, aby pak žila divoce pestrým nočním životem.
Čtěte také
Kdo ví, jak se stalo, že se rozhodla upřednostnit klientelu nočních motýlů a dělá se hezkou pro můry a podobné noční živly. Připomíná to ale podnikatele, kteří objeví díru na trhu a založí na tom vzkvétající živnost.
Noční panna jako by říkala: Chtít se líbit většině je banální. O to se přece snaží každý. Ne že by na tom bylo něco špatného. Je to jenom strašně samozřejmé, předvídatelné.
Je normální se otáčet za sluncem, jak to dělají slunečnice a ostatní se po nich bez fantazie opičí. To noční panna, která si tyká s měsícem, kvete po svém. Hýřivě ponocuje.
Noční jízda do prvních mrazů
Chystám se letos dělat noční panně společnost. Mám k dispozici slušnou zrcadlovku a k ní i objektiv, který umí makro. Když budu mít štěstí, třeba se mi povede série, pro kterou už mám název: „Tajný život noční panny.“
Čtěte také
Vím, že to vypadá pohodlně, vyjít si za záběrem z domu jen tak v trepkách, místo toho, abych šel fotografii naproti a přivezl svědectví o dálkách, co tušíme za horizontem.
Měl jsem ale kdysi v rukou knížku Ernsta Haase, kterou celou nafotografoval na své zahradě. Vykročím vyšlapanou stezkou.
Haas je důkazem, že svět je to, co jsme schopni vidět. Zahleděni do dálek často přehlížíme dramata, jež se nám odvíjejí pod nosem. Haas v zahradě postřehl netušené scenérie, struktury a kompozice. Čekal si na světlo jako fotografové architektury.
Jeho černobílé rostliny byly sošné, neopakovatelně jedinečné. Haas proslul fotografiemi reportážními, nicméně ta kuráž přinést reportáž z obyčejné zahrady je něco, co bere dech.
Zatímco už většina rostlin kvete, noční panna jen zvolna ožívá. Teprve nabírá sílu k noční jízdě, kterou pojede v plném květu až do prvních mrazů. Nikam nespěchá. To jen já mám nervy, jak to celé dopadne.
Autor je komentátor Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
