Ivan Hoffman: Děti a cizinci

Příklad první je z hlavy mého pětiletého vnuka, který během jízdy upozornil maminku: „Pozor na přechodce!“ Zadal jsem Jonášovo slovo pro jistotu do vyhledávače, ale předem jsem věděl, že pro chodce na přechodu dosud čeština slovo neměla.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Jarní úklid

U dětí není nouze o různé jazykové zkomoleniny. Můj synovec například proslul tím, že nenosil sandálky, ale „skandálky“, což rodičům přišlo tak roztomilé, že ho celé dětství neopravili.

„Přechodce“ je ovšem vyšší level. Je to výzva pro jazykovědce, kteří mají výtečnou příležitost obohatit slovník nikoli nějakým počeštěným cizím slovem, nýbrž novým slovem ryze českým. Má-li člověk pobírající důchod své slovo „důchodce“, není důvod upírat člověku na přechodu příslušnost k „přechodcům“.

Druhý příklad kreativního zacházení s češtinou je z hlavy cizinky, která se nechala slyšet: „Nenechám se zametat!“ Drobný posun od „nenechám sebou zametat“ k „nenechám se zametat“ je nakažlivě humorný.

Pozor na přechodce

I v tomto případě prý autorka výroku nebyla opravena a její domorodé okolí si pozměněnou frázi nadšeně osvojilo. Být „zametán“ je údernější, než být „tím, kým je zametáno“.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Jaký to je?

Tento případ zřejmě nebude soustem pro jazykovědce. Jde o frázi, kterou bez protestů akceptuje i mobil, který jinak drze opravuje, respektive komolí cokoli, čemu kvůli své omezené umělé inteligenci nerozumí.

Existuje více důvodů, proč je dobré pozorně naslouchat dětem a cizincům. Vidí a slyší nás z odstupu, kterého sami nejsme schopni. Jejich integrace pak není jednosměrným procesem.

Ivan Hoffman|foto:Šárka Ševčíková,Český rozhlas

Něco si od nás osvojují a něco na oplátku nabízejí. Vnášejí do našich životů cosi exoticky dětského či cizího. Díky tomu si pak třeba dáme pozor na přechodce anebo se nenecháme zametat.

Autor je komentátor Deníku