Ivan Hoffman: Lidé samozřejmě jsou
Co chvíli čtu někoho lamentovat, že nejsou lidé. Připomnělo mi to, jak jsme se kdysi bavili na průpovídce: „Dejte mi na to lidi a já vám to udělám“. Dnes to, zdá se, kdekomu přijde jako samozřejmost. Místo toho, abychom udělali, co je třeba, ohlížíme se po někom, kdo by to udělal. A nově se tvrdí, že lidé nejenže nejsou u nás, ale brzy prý dojdou i lidé z okolních zemí. Kdo pak tady bude pracovat? A správná odpověď? Roboti.
Není to tak, že by lidí nebylo. Je nás tady pořád zhruba stejně. Problém je, že je nás na práci buďto škoda, anebo se na práci nehodíme. Buďto jsme nespolehliví, nešikovní, pitomí, anebo jsme tak vzdělaní a mimořádně schopní, že je problém nás zaplatit.
Čtěte také
Robot je pro zaměstnavatele ideální volba. Odvede práci, aniž by smlouval, odmlouval. Roboti se neorganizují v odborech, neonemocní jim děti, nepotřebují dovolenou.
Než ale bude dost robotů za lidi, co nejsou, musí ještě za roboty pracovat lidé, co tu jsou. Tito obtížní lidští pracovníci jsou zaměstnavateli trpěni jako nutné zlo, provizorium.
Proč by roboti měli mít zájem o člověka?
Teď se jim navíc prodražují, neboť jich není potřebný nadbytek, aby je šlo vydírat hrozbou vyhazovu. Je k zlosti, když za vyhozeného pracovníka nečeká před bránou deset dalších. Nečeká tam nikdo. To se pak špatně vykořisťuje.
Čtěte také
Nedávno si postěžovali čeští nakladatelé, že nemají dostatek papíru na vytištění knih. Papír občas chyběl i v minulosti. Třeba toaletní. Tehdy se lidé ptali, kde udělali soudruzi chybu.
Dnes nezbývá, než směřovat dotaz na neviditelnou ruku trhu. Ta ovšem chyby nedělá. Podle všeho je sama chybou, neboť lokální výrobce nechává krátkozrace krachovat, aby ti globální díky monopolu vydělali víc. A ti, když nestíhají, není za ně v obci, v regionu, ve státě či na kontinentu náhrada.
Spoléhat na trh je, zdá se, naivní. Jeho synonymem není svoboda, ale bezohlednost. Svět podle mýtické volné ruky trhu je plný chybějících a současně nepotřebných lidí, čekajících na roboty.
V naději, že díky robotům bude i papír, abychom si ve volném čase, nezatěžováni prací, mohli něco pěkného přečíst.
Jenomže proč by roboti měli mít zájem o člověka? Kde bereme jistotu, že si nevystačí sami? Že se neobejdou nejen bez lidí, ale také bez zaměstnavatelů?
Pokud jde o lidi, není to tak, že nejsou. Není to ztracené. Ještě tu jsou. Jenom se musí rozpomenout proč.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
