Ivan Hoffman: Konzumní sen
Měl jsem velice živý konzumní sen. Stál jsem s poukazem na nákup bezradně v obchodě, kde neměli nic, co bych chtěl, a z toho co měli, jsem nic nechtěl. A věděl sem, že když přijdu za čtyři roky, bude to stejné, protože to tak bylo i před čtyřmi roky. A rovněž před osmi, protože to tak je odjakživa.
Většina si vždy nakonec něco vybere, neboť jim přijde, že poukaz by byla škoda vyhodit. Já patřím k těm, co si nakonec řeknou, že za dané situace není poukazu škoda. Škoda by byla času stráveného výběrem z ubohé nabídky.
Čtěte také
V tom snu jsem zaregistroval, že krám není plný díky nabízenému zboží, ale kvůli prodavačům. Zákazníci že si chodí vybírat prodavače místo zboží. Že je to, jak se říká, všechno o prodavačích. Někteří svedou udat hezky zabalený šunt, když pomluví identický šunt nabízený konkurencí.
A někteří neosloví nikoho, takže je úplně fuk, co a zda vůbec něco mají na prodej. Nebylo mi přitom jasné, proč některým zákazníkům konvenují prodavači noví, u kterých se kupuje zajíc v pytli, a proč jiní preferují prodavače, které už notoricky znají a kteří už je opakovaně ošidili.
V regálech je k mání budoucnost?
Neumím vykládat sny. Nemyslím, že ke mně prostřednictvím snu někdo nebo něco promlouvá. Teď ale nešlo neslyšet, jak nás v tom pochybném marketu z reproduktorů masírují hlasatelé, kteří nám chtějí pomoci s výběrem. Pokud rovnou neradili, co je pro nás dobré, pak alespoň naléhali, abychom neodešli s prázdnou. Lepší cokoli, než nic. Hlavně něco kupte. Je to všechno na jedno brdo, čili nemůžete udělat chybu!
Čtěte také
Byl to divný sen. Prodavači se prali o zákazníky, kterým přitom místo zboží nabízeli sebe, a do toho mi experti na marketing tvrdili, že v regálech je k mání budoucnost a kdo nenakoupí, ten ji nemá. V jedné chvíli mne v tom snu napadlo, že to dnešní postmoderní nakupování velice připomíná volby.
Byznys se konec konců vždy cpal do politiky a politika se vždy podbízela byznysu. Řekl bych, že jde o dvě strany stejné falešné mince.
Probudil jsem se do klidného pozdně letního rána. Ohlašoval ho kohout a od sousedů štěkal pes. Svět vypadá být naprosto v pořádku. Stačí to nepokazit.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
