Iva Pekárková: Kdo bude oplakávat tyhle mrtvé?
V roce 2001 se můj švagr Ato vydal do Evropy „zadní cestou“. To jsme se ještě s K. neznali. Kdybych v té době už patřila do rodiny, byla bych mu to rozmluvila, Ato by na mé rady jistě dal. Takhle se, zčásti v náklaďáku, zčásti pěšky, dostal přes Saharu z Nigérie do Libye.
Cestou málem umřel žízní – jejich „průvodci“ snad vůbec nepomysleli na to, že na tři týdny trvající cestu lidem pár litrů vody nestačí.
Čtěte také
V Libyi zjistil, že za cestu přes „řeku“ (rozuměj Středozemní moře) si musí připlatit nějaké dva tisíce dolarů. Aspoň že mu nelhali.
Řekli mu, že ho vysadí dva tři kilometry od břehů Malty, přistát tam nemůžou, přišli by o loď. Bude muset sám doplavat. Ato, syn neplovoucího kmene, hezky poděkoval a zčásti přejel, zčásti přešel přes Saharu zpátky do vlasti. Cestou sbíral pasy mrtvých Nigerijců, aby je vrátil jejich rodinám. Přivezl jich plný batoh.
Ato o tomhle dobrodružství moc nemluví. Musela to být taková série traumat, že se Ato jen zakření, když se ho na to zvědavá běloška zeptá, a mávne rukou: už je to za ním, tak co by měl říkat.
Oplakávají je, jen to nevidíme
Na Sicílii, v katedrále městečka Noto, se před pár lety objevil dřevěný kříž – Croce lignea. Místní umělec Elia Li Gioi ho sestavil ze dřeva uprchlických loděk, které vyplavilo moře na jihovýchodním pobřeží ostrova.
Sám papež František takový dřevěný kříž viděl, pohovořil o křesťanském milosrdenství a soucitu s osudem lidí, kteří zahynuli při pokusu přeplavit se do Evropy, ať už vyznávají jakékoli náboženství. U kříže je nápis: „Kdo bude oplakávat tyhle mrtvé?“ Mnozí křesťané před ním pokleknou.
Mám radost, že na rozdíl od mnoha suchozemců, kteří uprchlickou loďku viděli nanejvýš na obrázku, řada lidí na Sicílii, ostrově, na který připlouvají takových loděk tisíce, v sobě najde dostatek pokory, křesťanské víry i obyčejné lidské laskavosti, aby v „migrantech“ nepřestala vidět lidské bytosti.
A každého, kdo položí otázku, kdo bude tyhle mrtvé oplakávat, ujistím, že spousta lidí. Určitě celá jejich rodina.
Některé přepadne smutek hned, pokud se k nim zpráva o jejich smrti brzo donese. K jiným bude zoufalství přicházet pomalu, leckdy celé roky, to když se jejich blízcí neozývají a oni netuší, co se s nimi stalo.
Oplakávat budou všechny, v zemích, kde my to nevidíme. Bude to smutek o to horší, že své blízké nemohli pohřbít, a pokud mají hrob, nikdy ho nenavštíví.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
