Iva Pekárková: Žena, která běhala s vlkem
Marii jsem nejlíp znala před nějakými pětadvaceti lety. Tenkrát si ještě říkala Brabenec, byla koneckonců vdaná za Vráťu Brabence, saxofonistu Plastic People. Až když se jejich vztah začal rozpadat, Brabence si ze jména vynechala a byla pouze Marie Benetková.
Marie mi učarovala. Neznala jsem žádnou jinou ženu, která byla schopná převést teorii v čin a, a když nebylo zbytí, vyčůrat se tam, kde se mohl vyčůrat muž. U stromu. U plotu. Mezi zaparkovanými auty. U ní to kupodivu málokoho pohoršilo, Marie už byla taková. Byla už ošlehaná životem, pleť měla vrásčitou, ale postavu krásnou, a ve svých třiapadesáti byla pro chlapy přitažlivější než já v pětatřiceti.
Čtěte také
Marie patřila mezi hrstku skutečně svobodných lidí, jaké jsem kdy poznala. Snad právě proto se našli jedinci, kteří ji pomlouvali a šířili o ní nesmysly. Můj tehdejší partner ji nesnášel, snad se bál, že mě „zkazí“.
Marie celý život pila, ale nebyla alkoholička. Měla vzácný dar sedět v celonočním baru od večera do rána nad jediným frťanem griotky. Právě tohle občas praktikovala, když se pohádali s Vráťou.
Ráno si potom šla zaběhat s vlkem, teda s nádherným huskym fenčího pohlaví, jménem Grea. Grea byla společná láska Vráti a Marie, pomáhala jim upevňovat rozpadající se vztah. Občas strávili celý večer doma s Greou a vyli si s ní. Byly to úžasné koncerty plné pohody a míru.
Měla talent, ale nebavilo ji psát
Marie o své minulosti moc nemluvila. Jen se mi svěřila, že „sto chlapů – to je jen pro začátek“. Byla beatnička duší i tělem. Své manželství ale, pokud vím, brala nesmírně vážně, Vráťovi jeho úlety odpouštěla a oplácela mu je pouze výjimečně.
Čtěte také
Její rozhodnutí odjet žít do Kanady mi spíš než co jiného připadalo jako útěk před vlastním zlomeným srdcem. Nevím, jak moc to fungovalo.
Přátelit se s Marií – to bylo jako otvírat nová a nová okna do světů, které byly všude kolem mě, a přece mi jaksi unikaly. Psala nádherně, teda když zrovna měla náladu a udělala si čas. Jednou mi ukázala text – snad povídku, snad úryvek z dosud nenapsaného románu.
Stačila jediná věta – o tom, jak hrdince, když jí bylo deset nebo dvanáct, brácha v noci vsunul do dlaně něco příjemného, teplého, hebkého jako psí tlapka – a já jsem okamžitě pochopila sílu jejího talentu. Ale přinutit ji celou věc dopsat, to se mi nepovedlo. Marie měla jiné věci na práci.
Pokoušely jsme se přátelit i na dálku, ale Marii bavilo psaní dopisů ještě méně než psaní povídek a románů. Setkaly jsme se potom už jen párkrát, když jsme se ocitly ve stejné zemi. Pokaždé to bylo hezké setkání.
A teď se dozvídám, že nedávno umřela. Aspoň že po ní zůstala jedna nádherně napsaná, hluboce prožitá knížka, Zlatý z nebe. A Marie, v posledních letech svého života spoutaná nemocí, už je zas svobodná a běhá s Greou.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
