Ivan Hoffman: Krylovi k narozeninám
Karlu Krylovi by bylo hezkých 78 let, kdyby ho v padesáti nezradilo smutné srdce. Byli jsme kamarádi, a když mi v říjnu 1991oznámil, že budu křtít v Lucerně reedici jeho desky Maškary, zhostil jsem se toho úkolu rád. Karel byl už tehdy kritikem polistopadových poměrů a někdy s ním byla těžká řeč.
Vzpomínám, že když jsem přijížděl do Mnichova do Svobodné Evropy, naše debaty u piva pravidelně začínaly jeho výtkou: „Co to tam doma děláte?“ Na což jsem pravidelně reagoval: „Jak vy? Co já s tím mám společného!“
Čtěte také
Myslím, že mne neměl za spolupachatele toho, čemu říkal demokratůra, jestliže mi na pokřtěnou gramodesku napsal „Ivanovi s láskou a vřelými díky Karel“.
Když přemýšlím, jak by Kryl reagoval na to, co se děje dnes, jsem si jist pouze tím, že by byl na nás přísný. Z jeho textů k nám promlouvá pacifista. Není v nich porozumění pro spravedlivou odplatu či hrdinný odboj. Krylův neznámý vojín je znechucen pokryteckým divadlem nad svou rakví. Myslím, že Kryl by v žádné válce nezvolil stranu.
Křivdy, nespravedlnosti a krutosti světa
Děsili ho „cvičení lidé“ a proti králi, co do boje táh, postavil do čela bídných klauna, co na loutnu hrál. Krylova poetika je protiválečná generačně, má kořeny v pacifismu 60. let. V dnešním válečném mainstreamu by se pro ni obtížně hledalo místo.
Čtěte také
Ale kdo ví, co by bylo, kdyby. Od března devadesátého čtvrtého, kdy Karel Kryl opustil tento svět, už je toho tolik, o co přišel, anebo toho, čeho byl milosrdně ušetřen, že se můžeme pouze dohadovat, kým by dnes byl. Určitě básníkem. A spíše kritikem režimu než rebelem bez příčiny. A zcela jistě by dnes byl důchodcem.
Stáří samo o sobě není trestem, není odměnou, není ani zásluhou či výsadou. Stáří je příležitostí nemuset si nic dokazovat, nikam se necpat, nic si nenárokovat, mluvit pouze, je-li člověk tázán.
Nenaplnila by se ale představa, kterou měl Kryl o sobě coby důchodci za mlada. Nestal by se tím „lidským vrakem, který žmoulá kůrku chleba, sebranou z pultu v závodce, a když žebrá o cigáro, zlomí se v pase“.
Kryl by bral slušný německý důchod. To, čím by podle mne trpěl, by nebyla vlastní nouze, ale křivdy, nespravedlnosti a krutosti tohoto světa. V tomto by ses nezměnil, kamaráde, tím jsem si jist.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
