Ivan Hoffman: Zuby
S tímto světem to asi nebude tak špatné, když se mezi mediálně sledované události dostanou i fotografie Morgana Freemena ukazujícího, jak má nově udělané zuby. Dobrá práce, prohodil jsem znalecky: „Jako od mé zubařky!“ A ještě mne napadlo, že tyhle zuby musely stát Morgana jmění a že je určitě pořídil kvůli práci v Hollywoodu.
Mít zubaře už u nás, stejně jako v Americe, není samozřejmé. Mít zubaře dobrého je terno. A jak jsem právě zjistil, není jednoduché dostat rozumný termín, když člověku vypadne stará plomba.
Čtěte také
Nakonec jsem ale seděl v čekárně, do které se na mne sestřička přišla podívat. „Víte, že jste tady byl naposledy v roce 2009?“ prohodila pobaveně.
Zubařka obnovila plombu vzadu nahoře. Při kontrole práce odvedené před dvanácti lety se pak ujistila, že všechen porcelán je bezchybně na svém místě a ještě to tak zřejmě chvíli vydrží. Nic neprověří investici do pomíjivého vzhledu lépe než čas. Mít zuby, co nestárnou, vypadají jako vlastní a přitom nebolí, je splněný sen.
Starý pes, co nekouše
Stejně jako Morgan Freeman jsem do zubů kdysi investoval nemalou částku kvůli práci. Bylo to, když jsem občas něco dělal pro televizi. Pokud jde o zuby, jsou asi na obrazovce, ať už veřejnoprávní, anebo soukromé, použitelné i dnes.
Čtěte také
Potíž je s televizí. Přestala mne bavit. Už několik let ji používáme jen jako monitor ke sledování filmů. Co se tam pouští divákům, nevím a po pravdě mi to je lhostejné.
Když jsem zván něco v televizi okomentovat, zdvořile se omlouvám. Dávalo by mi to smysl snad jen kvůli drahým zubům. Abych něco odepsal z té staré investice. Jenomže v televizích mají pocit, že hostům prokazují laskavost, když jim poskytnou příležitost vycenit zuby, a tím pádem nevidí důvod nabízet honorář.
Nic proti dobrovolníkům, co se chodí zubit do televize, ale já to nemám zapotřebí. Jsem starý pes, co nekouše. A žádný hlídač demokracie, co se může uštěkat. Mám jen dobře opravené zuby, protože jsem si to mohl dovolit, když už jsem s nimi bolestí nemohl vydržet.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
