Ivan Hoffman: Nit a hodinky
Vlastně mne až tak nepřekvapilo, že v galanterii neměli nit. Konkrétně černou režnou čili stoprocentní len hlazený, co se odjakživa prodává po padesáti metrech v kulaté krabičce. Vzal jsem z nouze bílou, protože potřebuji opravit černé rukavice, dokud mrzne. A také dokud mám na to čas, protože když se oteplí, nebudu vědět, kam dřív skočit. Pokud jde o schopnost improvizace, naštěstí jsem vyrostl v režimu, kdy věčně cosi nebylo.
Když v této liberální demokracii není, co potřebuji, neboť to přede mnou vykoupili ti, kteří to rovněž potřebují, vezmu za vděk tím, co ti přede mnou nevykoupili, jelikož to stejně jako já nepotřebovali.
Čtěte také
Buď jak buď, bílou režnou nit za neslýchaných 30 korun jsem koupil poprvé. A ano, byl v tom kus rezignace.
Hlavně ale přemýšlím, proč se mne v galantérii zmocnil pocit, že nemohu čekat na černou nit. Obecně totiž čím méně nám zde zbývá času, tím méně ho potřebujeme. Došlo mi to v hodinářství, do kterého jsem naivně přinesl do opravy hodinky s rozbitým sklem.
Hodináři se ztrácejí v čase
Dověděl jsem se, že jde o hodinky atypické, na které sklo není, a že si mám koupit nové. Já ale hodinky už dávno nenosím. Nepotřebuji co chvíli kontrolovat čas a při práci hrozí, že si na hodinkách rozbiju sklo.
Čtěte také
Jestliže se u mne už nečeká dochvilnost, je v praxi jedno, zda hodinky, které nenosím, fungují. Opravit je chci z principu. Dlužím jim to.
Jinak ovšem smířen s tím, že čas nelze kupit, nikam nespěchám. Nemám o čas nouzi. Není mi v patách a ani já jemu. Jdu mu zvolna vstříc, bez hodinek, co měří kroky, a bez aplikací, na které už nemám zbytečný čas, ani kdybych ho měl.
Někde mám napsané číslo na hodináře, co se vyzná v pražském orloji. Doufám, že je ten vzácný profesionál ještě na živu, protože v hodinářstvích, která jsem obešel, už svedou jenom vyměnit řemínek a baterii. Nestěžuji si.
Chápu, že čas jsou peníze, hodináři jsou drazí, takže se neopravuje. A když se neopravuje, hodináři se ztrácejí v čase, který kdysi pomáhali měřit.
Něco mi říká, že to bude stejný ztracený čas, ve kterém mizí i černé režné nitě.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
