Ivan Hoffman: Deset životů
Vzpomněl jsem si nedávno na vtip z minulého režimu, anebo spíše na takový povzdech z kategorie humoru černého, že „kdybych měl deset životů, jeden z nich bych ze zvědavosti chtěl prožít v socialismu“. Pointa byla v tom, že život jsem měl jeden a bylo nepředstavitelné, že by se mohl změnit systém.
Kdybych dnes měl deset životů, jeden z nich bych ze zvědavosti chtěl prožít v kapitalismu. Tentokrát už ale platí to s opakovaným vtipem, který není vtipný.
Čtěte také
Kazí ho poznání, že režimy nejsou věčné a když je už nejde vydržet, jednoduše se sesypou. A pak je zde luxus pamětníků moci osobně prožité porovnávat, nebýt tedy odkázán na současnou oficiální verzi.
My, kteří jsme se narodili do minulého režimu, jsme jej nemohli porovnat z osobní zkušenosti s první republikou, natož s Rakousko-Uherskem. Očekávalo se od nás, že vezmeme zavděk výkladem z hodin dějepisu. Režimu to kazili pamětníci, kteří dávali k lepšímu i to, co se neučilo, ale šlo o svědectví z druhé ruky. Faktem je, že když se poroučel socialismus, kapitalismus jsme nepoptávali. Proč křísit něco, co notoricky krachuje, co pokaždé skončí rvačkou?
Vánoční režim
Čtěte také
Kapitalismus má ovšem deset životů, vyhodíte ho dveřmi a vrátí se oknem v nějakém líbivém převleku. Když přestává fungovat liberálně demokratické maskování, kapitalismus pružně zelená. Vypadá to přitom, jako by měl deset životů socialismus!
Zelený byznys si vychovává klienta, co je líný něco vlastnit, vyznává kolektivní sdílení a virtuální nezávislost. Vtip je v tom, že kdo se uskromní dobrovolně, nereptá, že byl oškubán. V zeleném ekokapitalismu se boháč s chuďasem nebude muset o bohatství dělit, neboť chudí budou uvědoměle, nábožně sdílet drobky v naději, že zachrání planetu.
Kdybych měl deset životů, jeden bych ze zvědavosti chtěl prožít v režimu, jaký tu ještě nikdy nebyl, ale po kterém člověk odjakživa sní. V režimu, který sází na lidskost, inklinuje k dobrotě, laskavosti, ohleduplnosti a solidaritě. Protože pro takový noblesní, rozumný, nekonfliktní režim chybí výstižný ismus, provizorně ho pojmenuji režimem vánočním. A když tak o tom přemýšlím, právě takový politický režim koncentrované lidskosti bych zvolil, kdybych měl život jenom jeden.
Autor je komentátor Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
