Ivan Hoffman: Cizí příběhy

1. únor 2023

Při dlouhých jízdách autem jsme toho kdysi hodně namluvili. Jednou to nekonečné vzpomínání a vyprávění příběhů už naše mladší dcera nevydržela a rezolutně prohlásila: „Mne ty vaše příběhy nezajímají. Chci mít vlastní!“ Tato její dětská rebelie se stala jedním z oblíbených příběhů, které si vyprávíme.

Čtěte také

Je to tak, staří odjakživa otravují mladé svými příběhy. Pokoušejí se jim předat své zkušenosti a ušetřit je tím malérů a chyb, kterých se sami kdysi dopustili, protože nedali na rady starších. Život je ale o vlastních příbězích, jak nám to kdysi naše dítě dalo na srozuměnou, a já to akceptuji. Historická paměť není záchranná vesta. Je to koule u nohy. Je to cosi, co brání Ikarům v rozletu.

Před nedávnem se nám dcera, již dospělá, svěřila s jedním vlastním příběhem. Týká se shoppingu. Povšimla si, že je obklopena věcmi, které nepotřebuje, protože k nim přišla, když si dělala radost nakupováním.

Kůrka chleba

Čtěte také

A protože měla podezření, že jí ty věci nějak rychle zevšedněly, rozhodla se zjistit, jak dlouho radost ze shoppingu trvá. Prý je to osm hodin. Přišlo mi to na mysl v souvislosti s pořizováním politických produktů, kdy rovněž platí, že lidem podezřele rychle zevšední, co si v euforii nakoupili u voleb.

Z volebního shoppingu je krátká euforie i kvůli notoricky bídné nabídce. Poražení nemají moc co litovat a vítězové nemají moc co slavit. Těch osm hodin euforie, respektive deprese, lze o cosi nastavit, už to ale bývá křeč, z nedostatku nějakého dalšího shoppingu, kterým rozmnožíme inventář toho, co nepotřebujeme k životu.

Ivan Hoffman

Když už jsem u dětí, závěrem přidám ještě čerstvý výrok vnuka Jonáše. Před spaním si vzpomněl: „Dal bych si ještě kůrku chleba.“  „Natřenou máslem?“ zeptala se maminka. „Osamělou,“ odpověděl Jonáš.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio